Nová Alej svobody v Příbrami připomene křivdy uranových dolů a spojí tři Vojny

Přínosem aleje bude nejen utužování vztahů, ale také zadržování vody v krajině a ochrana půdy před erozí. Výsadba proběhne podél polní cesty z osady Vojna na osadu Zavržice a památník Vojna. Jeden strom bude symbolicky vysazen i v areálu památníku.

V pořadí již čtvrtou Alej svobody zde vysadí za pomoci dobrovolníků z řad partnerů i veřejnosti. Putovní výsadba navazuje na loňskou výsadbu Aleje svobody v Šatově, předloňskou sametovou Alej svobody vysazenou ve Vestci u Prahy ke kulatinám sametové revoluce a výsadbu Aleje svobody pod Řípem v roce 2018 k oslavám sta let Československa. Vznik aleje mohou lidé podpořit prostřednictvím veřejné sbírky na webu darujme.cz/projekt/1204639.

Novou cestu lemovanou stromořadím budou moci využívat nejen místní, ale také turisté. Na polňačku navazuje několik turistických tras, cyklotrasa a poutnická cesta Via Nova. Lokalita propojuje tři Vojny: nejvyšší vrch města Příbram (667 m n. m.) a Příbramské pahorkatiny, osadu Vojna a památník, kde nyní leží Muzeum obětí komunismu a dějin uranového hornictví.
 

Prací ke svobodě v táboře Vojna

Uprostřed lesů, 5 kilometrů jihovýchodně od Příbrami, leží jeden z nejzachovalejších bývalých vězeňských areálů ve střední Evropě. Návštěvníky „vítají“ podivné umělé kopce – pozůstatky těžby, dvojitý ostnatý drát a nechvalně známý nápis v českém provedení: Prací ke svobodě.

Ke vzniku lágru přispěli mezi lety 1947 až 1949 němečtí váleční zajatci; své jméno získal po nedalekém vrchu Vojna. Po nuceném německém odsunu zde začal komunistický režim nezákonně a bez soudu soustředit své politické odpůrce. Postupně vznikl v místě protkaném uranovými, stříbrnými a železnými žílami největší tábor nucených prací pro těžbu uranu v Československu. Na vrcholu uranové těžby na Příbramsku zde bylo 1 420 vězňů. Obdobná zařízení existovala na Jáchymovsku a Slavkovsku.

Od roku 1951 další dekádu slouží tábor hlavně jako vězeňské zařízení, kde končili „nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci“. V praxi se jednalo o hořký mix odpůrců režimu odsouzených ve vykonstruovaných procesech na 10 a více let a skutečných kriminálníků. Podmínky těžkého lágru tak byli nuceni sdílet jak aktéři druhého odboje, tak i bývalí nacisté a kolaboranti. Na základě amnestie z roku 1961 tábor zanikl, zbylí vězni byli z velké části přesunuti do druhého příbramského tábora Bytíz. Ten byl posledním funkčním vězeňským táborem při uranových dolech. Vojnu Lešetice pak do roku 2000 využívala armáda, v roce 2005 byl zrekonstruován a otevřen veřejnosti jako památník.

Táborem prošly legendy protifašistického odboje, jako válečný stíhač František Chabera; hrdina bitvy o Británii Sylvestr Müller; Pravomil Raichl, šestkrát raněný na válečné frontě; velitel parašutistické skupiny Tungsten Rudolf Pernický; důstojník přidělený Janu Masarykovi Bohumil Zelenka; Stanislav Svozil, odsouzený k trestu smrti nacisty i komunisty; starosta československého Junáka Antonín Suma nebo řada umělců, jako prezident českého PEN klubu Jiří Stránský nebo spisovatelé Karel Pecka a Zdeněk Rotrekl. Na Příbramsku zemřelo v pracovních táborech v letech 1951 až 1961 nejméně 53 mužů.