Přínosem aleje bude nejen utužování vztahů, ale také
zadržování vody v krajině a
ochrana půdy před erozí. Výsadba proběhne
podél polní cesty z osady Vojna na osadu Zavržice a
památník Vojna. Jeden strom bude symbolicky vysazen i v areálu památníku.
V pořadí již
čtvrtou Alej svobody zde vysadí za pomoci dobrovolníků z řad partnerů i veřejnosti. Putovní výsadba navazuje na loňskou výsadbu
Aleje svobody v Šatově, předloňskou sametovou Alej svobody vysazenou ve Vestci u Prahy ke kulatinám sametové revoluce a výsadbu Aleje svobody pod
Řípem v roce 2018 k oslavám sta let Československa. Vznik aleje mohou lidé podpořit prostřednictvím
veřejné sbírky na webu darujme.cz/projekt/1204639.
Novou cestu lemovanou stromořadím budou moci využívat nejen místní, ale také turisté. Na polňačku navazuje
několik turistických tras,
cyklotrasa a poutnická cesta Via Nova. Lokalita propojuje tři Vojny: nejvyšší vrch města Příbram (667 m n. m.) a Příbramské pahorkatiny, osadu Vojna a památník, kde nyní leží
Muzeum obětí komunismu a dějin uranového hornictví.
Prací ke svobodě v táboře Vojna
Uprostřed lesů, 5 kilometrů jihovýchodně od
Příbrami, leží jeden z nejzachovalejších bývalých vězeňských areálů ve střední Evropě. Návštěvníky „vítají“ podivné umělé kopce –
pozůstatky těžby, dvojitý ostnatý drát a nechvalně známý nápis v českém provedení:
Prací ke svobodě.
Ke vzniku lágru přispěli mezi lety
1947 až 1949 němečtí váleční zajatci; své jméno získal po nedalekém vrchu Vojna. Po nuceném německém odsunu zde začal komunistický režim nezákonně a bez soudu soustředit své politické odpůrce. Postupně vznikl v místě protkaném uranovými, stříbrnými a železnými žílami n
ejvětší tábor nucených prací pro těžbu uranu v Československu. Na vrcholu uranové těžby na
Příbramsku zde bylo 1 420 vězňů. Obdobná zařízení existovala na
Jáchymovsku a
Slavkovsku.
Od roku
1951 další dekádu slouží tábor hlavně jako
vězeňské zařízení, kde končili „nejnebezpečnější,
zvláště státně bezpečnostní zločinci“. V praxi se jednalo o hořký mix odpůrců režimu odsouzených ve vykonstruovaných procesech na 10 a více let a skutečných kriminálníků. Podmínky těžkého lágru tak byli nuceni sdílet jak
aktéři druhého odboje, tak i bývalí
nacisté a kolaboranti. Na základě
amnestie z roku
1961 tábor zanikl, zbylí vězni byli z velké části přesunuti do druhého příbramského tábora Bytíz. Ten byl posledním funkčním vězeňským táborem při uranových dolech.
Vojnu Lešetice pak do roku 2000 využívala
armáda, v roce
2005 byl zrekonstruován a
otevřen veřejnosti jako památník.
Táborem prošly legendy protifašistického odboje, jako
válečný stíhač František Chabera;
hrdina bitvy o Británii Sylvestr Müller; Pravomil Raichl, šestkrát raněný na válečné frontě; velitel parašutistické skupiny Tungsten Rudolf Pernický;
důstojník přidělený Janu Masarykovi Bohumil Zelenka; Stanislav Svozil, odsouzený k trestu smrti nacisty i komunisty; starosta československého Junáka Antonín Suma nebo řada umělců, jako
prezident českého PEN klubu Jiří Stránský nebo
spisovatelé Karel Pecka a Zdeněk Rotrekl. Na Příbramsku zemřelo v pracovních táborech v letech 1951 až 1961 nejméně 53 mužů.