Pouze dvakrát v roce, na jaře a na podzim, ožívají ve vyprávění průvodců na
zámku Ratibořice během procházky zámkem
málo známé nebo již zapomenuté děje, příběhy a osudy ze života obyvatel zámku a okolí. Poslední letošní příležitost k této
neobyčejné prohlídce tak bude
v sobotu 12. září, kdy slaví zámek Ratibořice
Dny evropského dědictví 2020.
Letos uplynulo již
200 let od narození nejznámější české spisovatelky,
Boženy Němcové, která své dětství prožila právě v
Ratibořicích. Narodila se roku 1820 jako
Barbora Panklová ve Vídni. Ovšem ještě ve stejný rok odjíždí s matkou a otcem do
Ratibořic, kde pobývá
Kněžna Záhaňská se služebnictvem, ke kterým patří i rodiče malé Barunky. Otec byl
panský kočí a matka pradlena.
Malá Barunka měla mnoho sourozenců a také
babičku Magdalénu Novotnou, která matce pomáhala s výchovou. Se svou dcerou Terezií se však Magdaléna příliš nesnesla a
odstěhovala se proto brzy k mladší dceři Johance, se kterou pak odešla do Vídně. Když Božena (Barunka) Panklová dospěla, provdala se za o mnoho let staršího Josefa Němce, který ji však přivedl do pražské vlastenecké společnosti, kde začala její literární dráha.
Začátky prohlídek budou v 16 a v 17 hodin, vstupné bude stát
150 Kč. Vstupenky je nutno rezervovat předem nejpozději do 14 hodin 11. 9. 2020 na telefonním čísle +420 491 452 123 (v pracovních dnech v čase od 7 do 14 hodin). Vzhledem k obsahové a časové náročnosti prohlídek zvažte účast dětí do 12 let.
Panklovi na bělidle nikdy nebydleli
Nejznámější dílo Boženy Němcové,
Babička z roku 1853, je natolik realistické, že je většina čtenářů pokládá za věrný obraz života a osudů lidí a neuvědomuje si, že jde o dílo umělecké, přetvořené z reality snem a fantazií. Mnozí z nich bývají proto rozčarováni, když se dovědí, že Panklovi v dnešním, literárním
Starém bělidle nikdy nebydleli. Božena Němcová v něm roku 1844 prožila jen
krásné prázdniny se svými dětmi. Sem později v Babičce
přenesla vzpomínky na dětství prožité na původním panském bělidle pod zámkem, kde Panklovi po svém příjezdu do
Ratibořic v létě 1820 bydleli. Bělidlo stávalo poblíž starého zámeckého skleníku vedle původní ovocné zahrady.
Kolem roku 1830 nařídila
vévodkyně Kateřina Zaháňská panské bělidlo (čp. 6) i skleník (čp. 6a) zbořit, zrušit ovocnou zahradu a nedaleko zbořeného bělidla přikázala postavit
nový skleník s bytem pro zahradníka. Ke skleníku rozšířila zámecký park a u mlýna zřídila novou ovocnou zahradu pro pěstování zeleniny a okrasných rostlin, oplocenou vysokou cihlovou zdí. Panklovým Kateřina Zaháňská vykázala za obydlí přízemní, skoro
sklepní byt o dvou místnostech a tmavé kuchyni (zřízené ze zadní příčné chodby) v přízemí ratibořického dvora pod ratejnou naproti novému skleníku. Z
bytu pod ratejnou se budoucí spisovatelka 12. 9. 1837 vdala za respicienta finanční stráže Josefa Němce. Panklovi zde žili do roku 1845, než se
přestěhovali do Zaháně na panství nejmladší
sestry vévodkyně Kateřiny Zaháňské, Dorothey.