Kosatce (Iris) patří k nejrozšířenějším trvalkám našich zahrad. Vědecký název rodu těchto rostlin pochází od
řecké bohyně duhy, a to pro svou pestrobarevnost květů. Kosatce jsou květinami stejně tak královskými jako lilie nebo růže. Od velmi dávných dob zdobily nejednu
královskou zahradu. Zřejmě se začaly pěstovat již
před více než 7000 lety, ale první důvěryhodné informace o nich máme až z písma starověkého Egypta. V raném středověku byly jedním ze
symbolů Panny Marie, heraldickým znakem franckých a potom i
francouzských králů. Výběr barev a vůní je nepřeberný. Skupina kosatců zahrnuje zhruba
dvě stovky druhů a na tisíc kultivarů. Ty největší mohou dorůst do výšky až jednoho metru, zakrslé kosatce mají sotva 10 cm.
Vzrůstem nejmenší kosatce na rozdíl od těch vyšších
začínají vykvétat už v tomto předjarním období. V areálu
Zoo Ostrava lze aktuálně obdivovat krásu duhových květů na několika místech. Jedním z nich je
trvalkový záhon před restaurací Saola, kde krásně kvetou
tři kultivary trpasličích kosatců – kosateček Danfordův (Iris danfordiae), který má sytě žluté květy, a dva kultivary kosatce síťkovaného (Iris reticulata) – modrý (kultivar „Alida“) a fialový (kultivar „J. S. Dijt“).
V tradičním a lidovém léčitelství byly všechny druhy kosatce využívány díky svým
léčivým účinkům. Používaly se při rýmě, žlučových kamenech, průjmech, migréně či bolestech zubů. Používají se také například při
výrobě aperitivů, likérů a dalších nápojů. Vlákna získaná z listů některých kosatců (např. Iris tenax) se používají na výrobu lan.