V sobotu
3. září začíná v
brněnském letohrádku Mitrovských poutavá výstava
Císař Rudolf II. ožívá. Unikátní multimediální expozice, která
potrvá až do 17. listopadu 2022 poodhaluje různá
tajemství panovníkova života a představí i celou řadu zajímavých exponátů. Výstavou vás provede samotný "
digitálně oživený"
Rudolf II. Přiblíží jak své málo známé mládí a
cestu za vzděláním do Španělska, tak unikátní sbírky, které po většinu života shromažďoval. A nechybí ani jeho proslulá alchymistická laboratoř. Pomocí
hologramů vás Rudolf II. seznámí i se svými
symboly majestátu (všemi korunami, kterými byl za svůj život korunován) a nejvýznamnějšími předměty svých sbírkových kolekcí umístěných dnes povětšinou mimo
Prahu a ČR.
Výstavního Rudolfa II. na multivideomappingu zpodobnil utajovaný syn Jana Wericha – tedy Císařova pekaře a Pekařova císaře – herec, dabér, moderátor, ale také ekonom a pedagog
Jiří Werich Petrášek. Zavítejte s námi do časů
Rudolfovy vlády, kdy se
Praha stala nejen císařskou rezidencí, ale i evropským kulturním a vědeckým centrem.
Rudlof ve Španělsku i v Brandýse
Rudolf II. se narodil se
18. července 1552 ve Vídni jako třetí potomek císaře Maxmiliána. Spolu s
bratrem Matyášem byl vychováván u svého
strýce Filipa II. ve Španělsku a toto prostředí položilo základy nejen jeho zájmu o umění, ale také pozdějším psychickým potížím. Roku
1572 se
Rudolf stal
českým a římským králem. Z Vídně se brzy přestěhoval do
Prahy, kde měl klid od císařského dvora a mohl naplno uskutečňovat své umělecké aktivity.
Prahu se díky
Rudolfovi stala
kulturním centrem evropského významu a k císařskému dvoru se sjížděli
umělci, vědci i podvodníci ze všech koutů světa. Císař se zajímal hlavně o
astronomii,
matematiku, fyziku a chemii. Jeho pozornosti neunikla ani
alchymie či černá magie.
Mimo Prahy si císař oblíbil
zámek v Brandýse nad Labem, který dal vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo a často tu pobýval, pořádal hony a hostil významné osobnosti. Na
sgrafitech, které lze pozorovat z nádvoří zámku, najdete mezi loveckými výjevy i
obraz samotného Rudolfa, kterak přijímá jakéhosi asijského vyslance. Za jeho panování vznikla na zámku krytá chodba do zahrady, zvaná Rudolfina, jejíž dřevěné krovy jsou původní.
Ženy ano, sňatek ne!
Rudolf II. se nikdy neoženil, zůstal starým mládencem a měl výslovný
odpor k manželskému svazku. Všechny pokusy o vhodný dynastický sňatek skončily katastrofou. Ovšem ženám se
Rudolf nevyhýbal a krásnými ženami byl dokonce posedlý. Měl
mnoho milenek, mezi nejznámější patřila
hraběnka Kateřina Stradová, dcera jeho dvorního antikváře, vzdělaného Jakuba Strady z Rosbergu, který byl hlavním pořadatelem císařských uměleckých sbírek. Umění se začal
Rudolf věnovat hned po svém příjezdu do
Prahy. Zde začal soustřeďovat četné sbírky
uměleckých předmětů a kuriozit a zcela se zaměřil na své záliby v umění a některých vědách.
Vykradená kunstkomora na Pražském hradě
Po přesídlení do
Prahy poručil
Rudolf, aby sem byla převezena i
část vídeňské sbírky. Ještě před tím, než mohl shromažďovat své sbírky, musel pro ně najít rozsáhlé prostory. Ty našel jen na
Hradě, který bylo třeba pro tento účel rozšířit.
Kvůli sbírkám byla
přestavěna severozápadní část hradního areálu doposud neznámými italskými staviteli Antoniem Valentiem a Giovannem Gargiolliem. Vznikl tak třeba
Španělský sál, kde byla umístěna velká část obrazů stejně jako v přilehlých komnatách a chodbách. Rudolfova sbírka čítala
více než 3000 exponátů z rozličných oborů umění i věd.
Rudolf rozhodně penězi na četné nákupy obrazů po celé Evropě nešetřil. Mezi nejvýznamnější skvosty Rudolfovy
malířské sbírky patřily díla
Michelangela,
Raffaela,
A. Dürera, Tiziana Rafaela,
Leonarda da Vinciho…atp.
K dalšímu umění, které bylo na císařském dvoře hojně zastoupeno, patřilo
sochařství. Tesalo, odlévalo a tvořilo se tu z různých materiálů. K nejčastěji používaným materiálům patřila sádra, vosk, polodrahokamy, pálená hlína a stříbro. Jan Wermeyen se zase zapsal mezi umělce svým návrhem na
Rudolfovu korunu, kterou vypracovali
pražští zlatníci. Právě ta je považována za vrchol zlatnického umění na Rudolfově dvoře a po císařově smrti se používala jako koruna Rakouského císařství. Dnes byste ji našli ve vídeňském Hofburgu.
Dále se na dvoře uplatnila i
glyptika – řezba drahých kamenů. Děl, jež byla vytvořena v duchu glyptiky, je opravdu nespočet. Lze jen dodat, že většina z nich je dnes uložena ve sbírkách Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Krom těchto uměleckých oborů se na dvoře uplatnilo také
hodinářství a mechanictví.
Rudolf II. získal řadu uměleckých děl i jako
dary od panovníků, některých šlechticů nebo i měst, která si chtěla koupit jeho přízeň. Císařův sběratelský zájem byl také zaměřen na nevšední
kuriozity. V jeho sbírkách se nacházely přírodní předměty, polodrahokamy i různé jiné kameny, exotické ovoce a ořechy nebo herbáře. Některé z těchto předmětů, například ořechové skořápky, korály a mušle, byly předělány na číše, misky.
Ze slavných Rudolfových sbírek se v Čechách mnoho nedochovalo. Již za císařova života docházelo k
tichému rozkrádání, část si mezi sebou po
Rudolfově smrti rozdělili členové habsburského rodu, ale nejbolestivější ránu zasadil sbírkám
švédský generál J. K. Königsmark, jenž se v noci
25. července 1648 zmocnil
Hradčan a
Malé Strany. Umělecká díla si rozebrali švédští důstojníci a vojáci. Uloupená kořist byla
odvážena doslova po vozech. Největší část byla darována
královně Kristině, která ji vzápětí
rozprodala. Tak se díla dostala do mnohých
koutů světa a již není téměř možné ji sestavit do původní podoby.
Alchymie – královská věda
Císař patřil mezi nadšené stoupence další disciplíny –
alchymie, která také jeho dvůr proslavila. Rudolfovi se přezdívalo „
kníže alchymistů“, ale jeho láska k takovýmto exaktním vědám způsobila, že častokrát přijímal do svých služeb podvodníky, jimiž byli například Alessandro Scotta či
Eduard Kelley. Mimo nich zde však působili i zasvěcenci jako třeba lékař
Michael Maier, jehož dílo Atalanta fugiens patří k opravdovým klenotům alchymie. Dále tu byl přírodovědec
John Dee a také astronomové zvučných jmen. K nejznámějším patří
Tyge Ottesen Brahe (Tychon Brahe). Do Prahy přišel ke konci 16. století na osobní pozvání lékaře Rudolfa II., matematika a astrologa
Tadeáše Hájka z Hájku. Na jeho přímluvu mu Rudolf vytvořil dobré podmínky pro astrologická pozorování a poskytl mu pro ně zámek v
Benátkách nad Jizerou, kde Tychon Brahe začal budovat observatoř a přivezl sem knihovnu a řadu přístrojů, které zdokonalil nebo dokonce sám vynalezl.
Útočištěm alchymistů měla být pověstná
Zlatá ulička obklopená pitoreskními domky. Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve
Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od
barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchody.
Císařská laboratoř se patrně nacházela ve
Vikářské uličce a ve
věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu. Alchymistům také patřil
Nový svět na Hradčanech.
Za Rudolfa II. přibyly na Hradě také konírny, ptáčnice a tzv.
lví dvůr, kde byla chována exotická zvířata, především lvi, jako symbol královské moci. Prvního lva dostal
Rudolf II. darem od tureckého sultána. Tvrdí se, že Tychon Brahe předpověděl, že
lev i Rudolf II. jsou narozeni ve stejném znamení zvěrokruhu a budou mít stejný osud, čili
zemřou ve stejnou dobu. Kroniky skutečně potvrzují, že
lev zemřel roku 1612 a
za několik dní skonal také císař, který trpěl mnoha zdravotními problémy – onemocněním plic, jater, ale i syfilidou. Zemřel ráno 20. ledna 1612.