František Bílek (1872–1941) nebyl jen
sochař, grafik, autor užitého umění, literát a mystik, ale také
architekt. Jeho první stavbou byl
dům s ateliérem v rodném
jihočeském Chýnově, postavený roku 1898, jemuž Bílek důvěrně říkal
Chaloupka. Podle autorova vlastního návrhu vznikla roku 1911 také
Bílkova vila na Hradčanech; dostanete se k ní pohodlně pěšky od stanice metra Hradčanská anebo z Malostranské přes
Chotkovy sady.
Bílkova vila: stopa kosy v obilném lánu
Vila z režného zdiva, kterou si Bílek navrhl a nechal postavit v letech 1910 až 1911 na jedné z hradčanských bašt, je překvapivě prostá a dobře by zapadla do některé ze zahradních čtvrtí staré dobré Anglie. Teprve při bližším seznámení zjistíte, že v jednoduchosti se skrývá nejenom krása, ale i vyšší princip – a přesně to měl Bílek v plánu.
Oceňují ji i odborníci: například v
knize Slavné pražské vily se píše, že
Bílkova vila je považována za
jediné architektonické vyjádření symbolismu, uměleckého směru známého spíše z výtvarného umění anebo z literatury.
Stavba s bílými okenními rámy a stupňovitými balkony má symbolizovat
žitné pole: její půdorys je odvozen ze
stopy kosy v obilném lánu, samotné pole pak symbolizuje
plochá střecha, ve své době nejenom neobvyklá, ale dokonce vůbec první svého druhu v Praze. Světlé sloupy inspirované staroegyptskými motivy představují
stylizované snopy klasů, symbolika se ale skrývá i v drobnostech a detailech. Nejlépe to poznáte při prohlídce interiérů – a do nich se v Bílkově vile podíváte lehce, protože o stavbu pečuje
Galerie hlavního města Prahy. Ta je správcem odkazu a téměř veškeré Bílkovy pozůstalosti, a veřejnosti zpřístupňuje i vilu.
Umění v Bílkově vile
Galerie představuje návštěvníkům
Bílkovu vilu jako
komplexní výtvarné dílo: sochař totiž navrhl nejenom
rodinný dům s ateliérem, ale i
nábytek a veškeré detaily. K našemu štěstí se
budova dochovala téměř v původním stavu, a dnes ji proto můžeme považovat za Bílkovu originální galerii. Lampa nad hlavním vchodem je inspirovaná pro secesi typickým rostlinným motivem dubové větvičky s plodem žaludu. Podobné motivy se objevují v interiérech na vyřezávaných dveřích, kovaných klikách a nábytku: také ten Bílek osobně navrhoval. Obdivovat ho můžete například v jídelně, pracovně a v části prvního patra.
Podzimní vila, plastiky a další díla Františka Bílka
Některé Bílkovy plastiky, kresby a grafiky jsou k vidění přímo ve vile, v ateliéru i v dalších místnostech, za jinými se vydejte společně s
portálem Kudy z nudy. Nejblíž to máte k
Procházkově vile, která podobně jako
Bílkova vila vznikla jako součást jediného urbanistického komplexu na místě původních městských hradeb. Procházkovu vilu navrhl rovněž František Bílek, a to pro tehdejšího městského fyzika (dnes by šlo o hlavního hygienika) Ladislava Procházku. Zatímco vlastní umělcova vila měla symbolizovat léto, Procházkova vila hýří podzimními motivy.
Další výlet za dílem Františka Bílka může vést třeba k
plastice Ukřižovaný v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě. Pro
město Tábor Bílek vytvořil Husův pomník, v
Přerově stojí
pomník Jana Blahoslava, Bílkovy plastiky jsou k vidění také v ambitech
poutního kostela na Křemešníku. V Chýnově kromě
Bílkova domu můžete vidět monumentální
plastiku Modlitba nad hroby, která zdobí umělcův náhrobek na chýnovském hřbitově, anebo
dům ve Vančurově ulici, v jehož štítu stojí
Bílkova Madona.
#světovéČesko a dům architekta v německém Výmaru
Vlastní dům v osobitém secesním stylu si nechal podle vlastního návrhu postavit také belgický malíř, návrhář a architekt Henry van de Velde (1863–1957). V roce 1902 přijel do německého Výmaru, aby vedl školu umění a řemesel. Domu v klidné čtvrti Ehrighsdorf na jihu města se říká Hohe Pappeln, a to podle aleje vysokých topolů lemujících cestu k zámeckému parku Belvedere. Masivní kamenné travertinové zdivo pochází z nedalekého lomu.- Na rozdíl od Bílka, který při stavbě své pražské vily žádné sousedy neměl, Velde od nich sklízel kvůli neobvyklému vzhledu domu kritiku. Nepravidelný tvar budovy ovšem vychází z funkčního řazení místností, uspořádání vnitřního vybavení a nejvýhodnější orientace ke světovým stranám.
- O dům nyní pečuje nadace Klassik Stiftung Weimar, zařízení interiérů pochází z bytu, který van de Velde navrhl v roce 1903 do výmarského bytu novináře a scénáristy Maxe von Münchenhausena.