Návrší Reistna určitě stojí za to, abyste se tu chvíli zdrželi – a postará se o to právě
kolonáda, podivuhodná stavba, dokončená roku 1823. Sloupořadí s korintskými hlavicemi má uprostřed triumfální oblouk, točitá schodiště ukrytá v pilířích vás dovedou na rovnou střechu s vyhlídkovou terasou, přístupnou od dubna do září. Otvírá se z ní pěkný výhled na
Lednicko-valtický areál – ostatně se nacházíte v jeho nejvyšším bodě. Dobře vidět bývají samozřejmě vinohrady obklopené
Valtice a za nimi parkově upravená krajina, zakončená štíhlým
minaretem v
lednickém zámeckém parku, na západním obzoru postřehnete
Mikulov se
zámkem a
Svatým kopečkem,
Pálavu se
zříceninou hradu Děvičky a
nejvyšším vrcholem Děvínem. Na východě zahlédnete slovenské Malé Karpaty, na jihu pak leží rakouský Schattenberg a zřícenina hradu Falkenstein.
Syn otci, bratr bratrům
Už v 19. století byla
kolonáda na Reistně oblíbeným cílem výletů hlavně díky skvělým výhledům, její poselství ale bylo mnohem hlubší. Stavět ji začal
Alois I. z Lichtenštejna podle projektu
Josefa Hardmutha a jeho nástupce v knížecích službách Kornhäusela, ale dokončil ji až po několika letech, po napoleonských válkách, vládnoucí kníže
Jan I. z Liechtensteina, polní maršál a velitel rakouské kavalérie v bitvě u Slavkova.
Stavba je tklivou vzpomínkou na jeho otce a bratry. Ctnosti a vlastnosti lichtenštejnských pánů připomínají jak reliéfy a sochy v nikách (statečnost, filozofie, umění, hudba, spravedlnost, štěstí nebo zemědělství), tak německé nápisy na atice. Směrem k městu zdobí kolonádu nápis „syn otci, bratr bratrům“, na jižní straně pak nápis „nezapomenutelným mužům jediný přeživší syn“. Spíš než o vyhlídku a zajímavý turistický cíl tedy šlo o památník; svým poselstvím smutný, polohou jedinečný. Celkový dojem umocňuje socha anděla smrti a vázy, které kolonádu zdobí z jižní strany. Jsou to ale skutečně vázy? Díky lehce pochmurné symbolice celé stavby je leckdo pokládá spíše za urny.
Kolonáda kdysi a nyní

Protože
kolonáda stojí téměř u hranic s Rakouskem, po druhé světové válce se ocitla v hraniční zóně železné opony a patřila k místům, kam se nesmělo. Až do roku 1989 vyhlídku využívala armáda jako hlídkové stanoviště; staré časy dodnes připomíná asfaltová silnice, takzvaná signální cesta, která lemovala celou železnou oponu. Dnes po ní vede nejenom
dálková cyklotrasa, ale také červená turistická stezka, která od kolonády míří k
zámku Valtice, a
Vinařská naučná stezka Valtice.

Jak to na státní hranici vypadalo v období od roku 1951 do 1989 můžete vidět na vlastní oči v nedalekém
Muzeu železné opony. Ačkoli kolonáda byla za minulého režimu poškozená a nepřístupná, přežila. Jiné stavby
Lednicko-valtického areálu takové štěstí neměly – například
bývalý Katzelsdorfský zámeček nad vesnicí Katzelsdorf (48.7173136N, 16.7802431E), empírová stavba o pár let mladší než kolonáda. Protože stál v těsné blízkosti hranic, v 50. letech byl nemilosrdně srovnán se zemí a dnes z něj zbyly jen základy. Můžete se k němu zajít podívat, od kolonády je to necelých pět kilometrů.
Malý výlet do císařské Vídně
Vídeňský palác Schönbrunn býval letním sídlem Habsburků. Kromě samotné budovy, přezdívané vídeňské Versailles, je nedílnou součástí areálu elegantně upravený park a další atrakce. K nim patři i Gloriette, stavba, která byla pro Josefa Hardmutha inspirací pro kolonádu na Reistně.
- Jak připomíná nápis na střední části stavby, Gloriette byla postavena roku 1775 za vlády Josefa II. a jeho matky Marie Terezie, prý na počest vítězství Habsburků nad Prusy v bitvě u Kolína roku 1757. Už tehdy lidé dokázali ocenit krásný výhled, a tak na její střeše ve výšce dvacet metrů vznikla terasa, podobně jako na Reistně přístupná pouze po točitých schodech.
- V centrální části překrásné stavby s velkolepým výhledem na Vídeň se nachází kavárna. Přes park Schönbrunnu se také chodí do slavné vídeňské zoo / Tiergarten, nejstarší na světě, přesto moderní zoologické zahrady. V parku najdete i palmový skleník, bludiště ze stříhaných keřů a v létě se můžete svézt výletním vyhlídkovým vláčkem.