České Nizozemí a jeho holandské kořeny
Baroko do
Českého Nizozemí a blízkého
Českého Švýcarska přineslo záplavu křížů podél cest a výklenkových kaplí tesaných přímo do skal, s obrázky i bez nich. Důvody zvláštního jména po
Holandsku, zemi tulipánů, vodních kanálů a větrných mlýnů, ale je potřeba hledat mnohem hlouběji, a to v raném středověku. Tehdy se tomuto území říkalo Záhvozd, kraj za hvozdem. Do kraje, který od zbytku Čech oddělovaly hluboké lesy, přišli první kolonisté v 11. a 12. století. Pocházeli nejenom z Durynska a z Frank, ale také z
Fríska, provincie na severu Nizozemska. Hlavní vlna kolonizace proběhla ve 13. století za vlády krále Přemysla Otakara I. a od té doby území nepřetržitě patřilo k českým zemím.
Jinde fičí vítr po strništích, tady se teprve sahá po kose
Ráz Českého Nizozemí v roce 1906 výstižně popsal historik
Josef Vítězslav Šimák (1870–1941). Dejme mu slovo:
„…Krajina od skupiny horské k severozápadu známá jakožto výběžek Šluknovský, Němci zvou ji Niederland. Celý výběžek, mírná povýšená krabatina, na jihu plně jest zavřen horstvem Lužickým, kdežto severní pokrají volně se otvírá chladným větrům od půlnoci. I je tu podnebí drsné, půda studená a málo plodná. Kdežto jinde pole kypí bujným životem ženců, rolník v Niederlandu má obilí ještě zelené, a teprve když v Čechách již fičí po strništích, sahá ke kose. Višně dozrávají až v září, však i tenkrát jsou nepříliš veliké a chutné. Chladné klima přenáší všechen kraj na výšiny Švýcarska. Poměry svědčí jen trávě, která jako v horách je bujna a kořenna. Proto v hospodářství prospívá nejspíše chov dobytka a souvislý s ním domácký průmysl hospodářský. Obilí se dováží.
Nejprůmyslnější a nejlidnatější okresy Českého království prostírají se tu v severním výběžku, co vodní proud, to strojní pohon. Ticho poetické samoty zapudil neromantický šramot a pískání páry. Jen šumné lesy, které dosud někde zbyly, dodávají půvab horským pádolinám, a zvláště výšiny kolem Tannenberka zdobí se ještě půvabným pelem netknuté přírody.“
Kouzlo křížových cest
Nejstarší z křížových cest Českého Nizozemí je na
Křížovém vrchu ve Šluknově. Rozsáhlá křížová cesta s četnými kaplemi a umělými jeskyněmi, postavená v letech 1738–1756, má charakter pašijové cesty a příběh Ježíšova utrpení vypráví již od Poslední večeře a modlitby v Getsemanské zahradě. Jen kousek od ní na
Kamenném vrchu nad
Královstvím objevíte
o sto let mladší křížovou cestu s dalšímu umělými jeskyňkami a kaplemi.
Nejznámější je
druhá nejstarší křížová cesta Šluknovska: na Křížové hoře jihozápadně od kostela Nejsvětější Trojice v
Jiřetíně pod Jedlovou vznikla v letech 1759–1764. K ní také často mířily vzácné návštěvy, například roku 1779 si křížovou cestu prohlédl císař Josef II. a roku 1999 prezident Václav Havel. Areál se objevil ve filmu Máj od režiséra F. A. Brabce z roku 2008.
Další staré křížové cesty najdete poblíž pečlivě udržovaného
poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a kapličky s léčivou vodou ve Vilémově, v
Brtníkách na západním svahu Křížového vrchu a v
Jiříkově: tam vede
křížová cesta po obvodu bývalého hřbitova, který se rozkládal kolem
kostela sv. Jiří.
Křížová cesta ve Starých Křečanech byla zřízena v centru obce podél kamenné zdi, která obklopuje barokní
kostel sv. Jana Nepomuckého a bývalý hřbitov. Mladší křížovou cestu si projdete
v Rumburku na Strážném vrchu;
barokní kapli sv. Jana Křtitele doplnila v letech 1899–1900. Vůbec nejmladší pak je
křížová cesta, která v letech 1903–1911 vyrostla na nevelkém pozemku vedle novogotického
kostela sv. Karla Boromejského ve Varnsdorfu. Na obnovu zatím čekají křížové cesty v zaniklém
Fukově, Velkém Šenově i v
Krásné Lípě.
Jáchym a Anna u Lobendavy
Počítáte s námi? Do kompletní čtrnáctky zatím dvě místa chybí. Jsou tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní pozornost i výlet. Vypravit se na něj můžete buď z
Lobendavy nebo z
Lipové, po modré značce kolem
zříceniny tamního zámku a kolem
Zámeckého rybníka. Stezka vede na nedaleký
vrch Jáchym, kde byla po letech obnovena
křížová cesta z první poloviny 19. století. Podobně stará je nedaleká
křížová cesta na Anenském vrchu, takzvaný Annaberg. Třináct výklenkových kaplí je uspořádáno do tvaru podkovy, v jejímž středu je starší
kaple sv. Anny. Čtrnácté zastavení tvoří samostatně stojící kaple Božího hrobu, v roce 1840 areál doplnila ještě
Getsemanská zahrada se sochami spících apoštolů, anděla a Krista.