Auerspergové patřili k nejstarším, nejurozenějším a nejbohatším šlechtickým rodům v celé habsburské monarchii. Ze
zámku v Nasavrkách postupně zřídili hospodářské a administrativní centrum panství, zatímco
Slatiňany proměnili v moderně a útulně vybavenou knížecí rezidenci. Zámek ve Slatiňanech se stal jedním z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších venkovských sídel; ostatně
hlavní prohlídka zámeckých interiérů je prošpikovaná příběhy ze života knížecího rodinného domu a kdo má zájem, ten může nahlédnout i do kuchyně, umývárny nádobí či kotelny.
Zahrada zámku ve Slatiňanech
Ke krásnému
zámku patří krásná
zahrada, místo, kde člověk tráví čas relaxováním, odpočinkem, radostmi a v neposlední řadě prací. Slatiňanská zahrada vznikala od konce 18. století z popudu Karla z Auerspergu (1750–1822). Inspirací pro ni byla „maminčina a tatínkova“
zahrada zámku ve Vlašimi, o kterých J. Schaller ve své Topografii Království českého z roku 1788 napsal, že svou krásou vyniká téměř nad všechny ostatní parky v Čechách.
Založení
zahrady ve Slatiňanech bylo zároveň velmi nákladnou záležitostí, kvůli ní se musel zbourat rozsáhlý hospodářský dvůr s chlévy, kolnami a sýpkou. Deset hektarů parku ale záhy nestačilo: Karlův prasynovec Vincenc Karel (1812–1867) totiž procestoval Anglii a tamní krajina, šlechtická sídla, parky a zahrady ho okouzlily natolik, že hned po návratu začal pracovat na vylepšení Slatiňan. Pečlivě promyšlený park, údajně „za velkých obětí“ rozšířený na 26 hektarů, doplnilo rovněž několik staveb, například altány anebo
dětské hospodářství.
Statek na hraní a zahrada k odpočiniku
Zmenšenina venkovského stavení s maličkým domem, seníkem a stodolou sloužila k názorné výchově knížecích dětí a jejich seznámení s hodnotou lidské práce. Tři generace malých knížat a kněžen se tu učily hospodařit, starat o drůbež a další zvířata, obdělávat záhony, pěstovat různé plodiny, psát dopisy nebo vařit.
Téměř zapomenuté dětské hospodářství bylo obnoveno společně s jezírkem a celou zahradou při poslední rekonstrukci. Stejně jako za časů Auerspergů i dnes zámeckým parkem vede plot, který odděluje
soukromou zámeckou zahradu a volně přístupnou část. Kromě dětského hospodářství tu objevíte také romantické jezírko, nové dětské hřiště,
anglický park s výběhem pro koně a hlavně
spousty zajímavých stromů, keřů a květin. Kníže František Josef z Auerspergu (1856–1938) velmi dbal na sbírkovou bohatost dřevin, proto
slatiňanská zahrada a park patří mezi dendrologicky nejbohatší ve
východních Čechách. Každé jaro zde můžete obdivovat kvetoucí magnolii Soulangeovu i stovky rododendronů a azalek, kdoulovce, sasanky, čemeřice, orseje a tulipány, ze skleníků se stěhují na čerstvý vzduch palmy a další sezonní květiny, k odpočinku lákají romantické bílé lavičky a zahradní lehátka.
Ze Slatiňan do lesa a k rozhlednám
Zámek malebně zasazený v
zahradách se stal milovaným rodinným sídlem, místem k hrám zámeckých princů a princezen i oblíbeným místem výletníků z širého okolí. Zahradní brankou můžete pokračovat dál k malebné
Švýcárně, kde můžete navštívit
Muzeum starokladrubských koní, a vydat se ke
Kočičímu hrádku. Nenechte se oklamat názvem, s kočkami nemá nic společného: jde o miniaturu hradu, který koncem 19. století nechala v lese za slatiňanským parkem postavit kněžna Vilemína Auerspergová pro zábavu svých dětí. Kolem vede
naučná stezka, zaměřená na zajímavosti okolní přírody, nedaleko v lesním komplexu
Podhůra pak stojí
vyhlídková věž Na Chlumu, rozhledna Bára,
lanový park a další lákadla.
Vesnička, kde si na venkovský život hrála Marie Antoinetta
- Dětské hospodářství na zámku ve Slatiňanech bylo ušlechtilejší verzí zábavy, které propadla šlechta v druhé polovině 18. století. Když francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) psal, že „…život v přírodě je to nejlepší, co může člověka potkat. Žít na vesnici je tak osvobozující,“ jistě netušil, kolik lidí si jeho slova vezme k srdci. Dobová móda tehdy velela budovat vedle zámků idealizovaná venkovská stavení, kam však měli vstup povolen jen privilegovaní. Užívali si tu kouzel a krás venkovského života, který však měl k realitě hodně daleko.
- Venkovskou idylku dotáhla k dokonalosti francouzská královna Marie Antoinetta (1755–1793), když si v zahradách královského paláce ve Versailles nechala postavit nikoli jedno stavení, ale rovnou malou venkovskou vesničku.
- V Le Hameau de la Reine / Královnině osadě nechal architekt Richard Mique vybudovat umělý rybník s potůčky a kolem nich pak rozmístil celkem dvanáct staveb. Největší z nich byl Královnin dům, krytou dřevěnou galerií spojený s Biliárovým domem, vodní a větrný mlýn či takzvaný Budoir, vůbec nejmenší stavba v celé vísce, kde královna pobývala nejraději sama. Na břehu jezera stojí stavba, připomínající pohádkový maják: z kruhové vyhlídkové věže se dá pohodlně přehlédnout celá vesnička.
- Součástí vesničky byla skutečná farma. O ni se starala rodina, dovezená do Versailles z venkova, chovala hospodářská zvířata, pěstovala zemědělské plodiny a starala se tak, aby hra šlechty na venkovský život byla skutečně bezchybná.
- Královna sice vesničku využívala především jako místo pro procházky nebo pořádání malých setkání, ale podobně jako ve Slatiňanech sloužila i pro výchovu královských dětí. Spousty z věcí užívaných ve versailleské vesničce byste ovšem na venkově nenašli: byly tu například hrábě ze stříbra a džbery a žlaby z porcelánu, domečky byly vybaveny stejně luxusně jako královský palác.
- Královně její rozmary Francouzi nikdy neodpustili a nakonec jí je spočítali: panovnice skončila pod gilotinou stejně jako stavitel Královniny osady, stavitel Mique. Vesnička ale přežila, byť se podobně jako jiné objekty budované pro zábavu a z pošetilosti stavěla bez úvah o dlouhověkosti. Domky stárly, chátraly a na jejich stavu se podepsal nezájem i počasí. Osada byla obnovena na konci 20. století a dnes je vyhledávaným koutkem v zahradách Versailles.