Krkonošské lesy jsou domovem tisíců druhů živé přírody. Většina z odhadovaných
dvou tisíc druhů makromycet, tedy okem viditelných a plodnic tvořících
hub, je doma právě v lese. V krkonošských lesích roste přes
400 druhů mechů a játrovek.
Stovky druhů lesních bylin, vždyť jen dřevinných druhů roste v lesích
Krkonoš přes 60. V lesích žije kolem
200 druhů obratlovců, z toho přes 100 zde
hnízdících druhů ptáků a významná část z několika desítek tisíc druhů bezobratlých vyskytujících se v
Krkonoších.
Málokdo ovšem dnes ví, že
Krkonoše byly v historii dvakrát prakticky zcela odlesněny. Na starých obrazech, které jsou k vidění v řadě světových galerií, jsou krkonošské kopce téměř holé.
Lesy se díky obrodným silám přírody i lidem vrátily a vyrostly až do dnešní podoby a hory jsou opět zelené.
Krkonošské lesy jsou také
úžasným průvodcem pestrosti vegetačních stupňů našich nejvyšších hor. Začínají v nadmořské výšce kolem 400 m v údolích horských potoků listnatých lesů
podhorského stupně, které tvoří (nebo by v přirozených lesích měl tvořit) především buk lesní, ovšem spolu s dalšími druhy, jako jsou javory (zejména klen), jasany, olše, osiky, různé druhy vrb, břízy a další. Od 800 do 1 200 metrů nad mořem tvoří
horský vegetační stupeň především pravé horské smrčiny – tedy lesy, kde je v českých podmínkách doma smrk ztepilý (pak ještě v chladných údolích, tzv. mrazových kotlinách). Ani horské smrčiny ale nejsou zdaleka jednotvárné. Najdeme tu smrčiny podmáčené, suché i rašelinné. Mezi smrky můžete tu a tam najít i statečné jedince buku, častěji ale břízy bělokoré i karpatské, nebo charakteristický jeřáb ptačí. A poslední výškový stupeň, kam zasahují v Krkonoších lesy, i když poněkud nezvyklé, je stupeň vysokohorský neboli
alpínský (1 200–1 450 m n. m.). I tam jsou to lesy, i když jsou tvořeny zejména keřovitými
borovicemi klečemi, mezi nimiž se můžeme potkat s
jeřáby, břízami, vrbou laponskou či krkonošskou specialitou,
jeřábem sudetským. Tyhle lesy už jsou také součástí biotopů krkonošské arkto-alpínské tundry, největšího přírodního pokladu světového významu, který chrání
Krkonošský národní park.
Správa Krkonošského parku pečuje i o potoky, potůčky a říčky
Správa
KRNAP kromě lesů pečuje také o potoky, potůčky a říčky.
Po přívalových deštích opravuje škody,
buduje hrazenářská díla a vysazuje
břehové porosty. Hrazenářská díla již mnohokrát osvědčila svou funkčnost. Prakticky každoročně při přívalových deštích výrazně sníží riziko škod na majetku státu, obcí a měst i soukromých osob. Kromě toho se snaží
stabilizovat vodní režim v krajině. Likviduje
v minulosti vytvořené
meliorační kanály a snaží se tak zadržet vodu v horách co nejdéle. V minulosti vytvořené meliorační kanály měly za účel odvádět vodu z krajiny, aby na původně podmáčených stanovištích a rašeliništích, která byla vysušena, mohl být pěstován hospodářský les. Lidé ale až po dlouhé době zjistili, jak
důležitá je ochrana ekologických funkcí mokřadů a rašelinišť jako regulátorů vodního režimu v krajině a stanovišť typických organismů.