Divoká a skalnatá rokle patří k nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším místům v Krkonoších. Tohle místo kdysi vyhloubil rozsáhlý ledovec a vtiskl mu charakteristický tvar podkovy.
Důl je
ledovcového původu, po ledovci zde zůstaly až
20 m vysoké morénové valy, závěrečnou část Labského dolu tvoří Labské jámy, které jsou uzavřené téměř kolmými skalními srazy, vysokými až 200 metrů. Labský důl začíná u Dívčích lávek, do horských plání se zařezává v délce osmi kilometrů.
Krásu Labského dolu umocňuje
několik vodopádů. Největší (250 m) je do několika stupňů rozdělený
Pančavský vodopád, dalším je
Labský vodopád, který má kaskádový charakter. Nad horním okrajem dolu stojí
Labská bouda, která má zajímavou historii. Kolem roku 1830 si zde jedna podnikavá žena zřídila malou budku z kamení a roští a
prodávala hostům mléko, kávu a kořalku. V roce 1877 zde byla z iniciativy hraběte Harracha postavena chata. Ta však v roce 1965 vyhořela a o čtyři roky později zde byl vybudován horský hotel.
Mezi nejoblíbenější turistické trasy patří cesta od Labské boudy po hraně Labského dolu na Zlaté návrší, k
Vrbatově boudě a mohyle Hanče a Vrbaty. Jsou z ní nádherné výhledy na Labský důl a Pančavský vodopád. Svahy zde pod hranou Labského dolu jsou botanicky velmi bohaté. Nad Pančavou se
proud Labe kroutí ve výrazných meandrech, které jsou však nepřístupné a nejlépe je uvidíte až z vyhlídek nahoře na hraně dolu.