Národní technické muzeum nechce oslavovat začátek války, ale chce připomenout, že před sto lety začalo něco, co radikálně změnilo podobu celé Evropy včetně vzniku Československé republiky. Výstava je tak připomínkou skutečnosti, že každý desátý námořník rakousko-uherské vojenské maríny pocházel z Čech a že převážná část strojního vybavení rakousko-uherské válečné flotily byla vyrobena ve Škodových závodech v Plzni.
Ještě před sto lety české země patřící do Rakousko-uherské monarchie měly přístup k nemalé části Jaderského moře. Jadran se stal bránou, odkud vyplouvalo obchodní loďstvo do celého světa. Jaderské moře bylo zároveň i oblastí, kterou bylo potřeba chránit a kontrolovat, a proto bylo pro monarchii nezbytné mít vlastní válečné loďstvo. Služba na moři nebo v loděnicích nebyla pro rekruty z českých zemí ničím neobvyklá. Pro průmyslové podniky se stávaly zakázky od námořnictva běžnou součástí jejich výroby a český námořník se stal nepostradatelným ve službě u "K. u. k. Kriegsmarine". Není ničím překvapujícím, že na počátku Velké války pocházel každý desátý rakouský námořník z Čech. Ve vysoce technicky náročných profesích u námořnictva, jako byli dělostřelci, telegrafisté, strojníci, letci, potápěči či velitelé ponorek, bylo zastoupení rekrutů z Čech ještě mnohem vyšší.
Na výstavě Naše moře tak máte možnost sledovat v sedmi hlavních tematických okruzích historicko-technický vývoj válečného námořnictva i každodennost námořníků sloužících u "K. u. k. Kriegsmarine". K vidění zde jsou historické fotografie, které zobrazují bitevní kolosy, precizní modely rakouské válečné flotily (v měřítku 1:100) a medailonky připomínají osudy několika námořníků za války i po ní. Na jedné straně stojí vysoký důstojník Johann von und zu Liechtenstein z vedlejší větve mocné šlechtické rodiny a Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Na straně druhé "obyčejní" námořníci František Lněnička, František Gargulák a František Koucký. Výstava je pro návštěvníky přístupná od 4. června až do 30. listopadu 2014.