Desfoursové [defúrové] pocházeli z
Lotrinska. Základy rodového bohatství a rozmachu v českých zemích položil
Mikuláš Des Fours (1588–1661), který za třicetileté války bojoval jako císařský vojevůdce po boku
Albrechta z Valdštejna. Díky němu také Desfoursové získali první panství se
zámkem Hrubý Rohozec, který poté rodu patřil přes 300 let. Desfoursové postupně získali další statky v různých částech českých zemí, například
Velhartice,
Průhonice,
Náchod,
Spálené Poříčí,
Ctěnice,
Malou Skálu nebo
Smržovku. Desfoursové byli také donátory
řádu paulánů a měli hrobku v jejich
pražském kostele sv. Salvátora, po zrušení kláštera byla nová hrobka zřízena v
Železném Brodě.
Díky
Desfoursům byla osídlena velká část do té doby pustých
Jizerských hor. Podporovali také rozvoj sklářství a dalších řemesel, na panstvích budovali nové kostely a zakládali osady, které dodnes jmény připomínají členy rodu – to jsou například
Albrechtice v Jizerských horách či
Josefův Důl. Jméno rodu najdete také v názvu obce
Defurovy Lažany na
Klatovsku, zdejší
zámek jim patřil v 18. století.
K původnímu erbu, který
Desfoursové užívali v Lotrinsku, postupně v Čechách přibyl červený říšský orel ve zlatém poli a dvojice lvů jako štítonošů. V roce 1798 byl erb rozšířen o erb vymřelého
rodu Valderode. Po nich Desfoursové zdědili panství
Křetín, Potštát, Vrchoslavice a
Dřínov na
Moravě, která jim většinou patřila až do roku 1945. Po druhé světové válce byl rodině majetek vyvlastněn na základě dekretů
prezidenta Edvarda Beneše, restituční spory o vrácení
zámku Hrubý Rohozec se táhnou dodnes.