Vypálení obce
Lidice nacisty bylo
domnělou odplatou za atentát na zastupujícího říšského protektora
Reinharda Heydricha. Nacisté na místě zavraždili lidické muže, ženy odvlekli do koncentračních táborů a děti usmrtili plynem nebo dali na převýchovu. Nacistické běsnění zmařilo celkem
340 lidických životů.
Všechn
a stavení vypálili a zbořili, sady a aleje zlikvidovali a
zahladili i všechny cesty. V místě původní obce zůstala holá pláň. Právě prázdnota nejvíce šokovala přeživší lidické ženy po jejich návratu. Říšské pracovní službě trvalo víc než rok, než se jí podařilo celou vesnici srovnat se zemí. Z původních stromů přežil zkázu přímo v obci pravděpodobně jen jediný – známá
hrušeň. Lidický
rybník nacisté
zavezli sutí z domů, dokonce
změnili koryto lidického potoka. Jejich snahou bylo zničit v krajině všechny prvky, které by mohly vyvolávat vzpomínky na obec, jež se tu před jejich zásahem nacházela.
Zpráva o nelítostném vypálení
Lidic dne
10. června 1942 a utrpení jejích občanů však obletěla celý svět. Lidice se staly celosvětovým symbolem obětí nacistických válečných zločinů a na jejich počest byla řada obcí po celém světě přejmenována jejich jménem a mnoho dětí po celém světě bylo pojmenováno "Lidice".
Díky obdivuhodné mezinárodní sbírce byly
Lidice po tragédii
znovu vystavěny. V roce 1949 byly postaveny první domy. Dnes bychom domů v obci našli kolem dvou stovek, přičemž v nich žije 542 obyvatel. Hitlerovo prohlášení „
Lidice zemřou navždy“ se ovšem nenaplnilo. Lidice žijí! Jedním z mnoha důkazů je stále populárnější uzavírání sňatků v lidickém
Růžovém sadu.
Proč právě Lidice?
Po atentátu na tehdejšího na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha
Němci zuřivě hledali viníka celé akce. Nemohli nic vypátrat a tak se
chytili milostného dopisu, který napsal slévač Václav Říha (pod jménem Milan) své milence Anně Marusczákové, dělnici z továrny na baterie ve
Slaném. Ta se v osudný den bohužel nacházela ve stavu nemocných a tak
dopis otveřel továrník Jaroslav Pála (dopis byl adresován do sídla firmy).
Ženatý Říha se chtěl ze vztahu s naivní Aničkou vycouvat, proto jí napsal dopis ve kterém se stylizuje jako odbojář provádějící blíže neurčenou "akci".
Podezřelý dopis však místo k děvčeti
putoval na gestapo. Ambiciózní šéf kladenského gestapa v něm uviděl jednoho z mužů, kteří vykonali atentát a tím také zpečetil osud
Lidic.
Po zatčení Anny i Václava následovaly
výslechy obou zadržených, při nichž se gestapo
dozvědělo o dvou lidických rodácích, kteří v tu dobu sloužili u Britského Královského letectva
RAF. Jmenovali se
por. Josef Horák a por. Josef Stříbrný. Gestapo se domnívalo, že oba tito rodáci z
Lidic by mohli mít spojitost se spácháním atentátu na Heydricha a
v noci z 3. na 4. června 1942 zatkli všechny příslušníky rodin obou jmenovaných, tedy Horákových a Stříbrných. Krátce na to se sice ukázalo, že tato stopa je falešná a rozhodně nepovede k dopadení atentátníků, avšak
nacistická mašinérie žádala krvavou odplatu. Když nacisté neměli přímé pachatele, stačila jim tato záminka k tomu, aby bylo o osudu Lidic rozhodnuto, ačkoliv
obyvatelé obce Lidice byli zcela nevinní.