Adolf Branald se narodil v roce 1910 v
Praze do umělecké rodiny – oba rodiče byli herci. Malý Adolf už od dětství pohyboval v prostředí literatury, divadla a kultury. Často se o něm píše, že byl
první dětská filmová hvězda v Čechách: hrál totiž ve dvou zřejmě nenávratně ztracených filmech svého otce
Československý Ježíšek (1918) a
Aloisův los (1919) a také v
němém filmu Venoušek a Stázička (1922)
režiséra Svatopluka Innemanna.
Dětství strávil na cestách s
kočovnými hereckými společnostmi, a měl za sebou pestrou životní dráhu ještě dřív, než se naplno pustil do psaní: pracoval jako
železničář, knihkupec, úředník i herec.
Druhá světová válka ho zastihla v zaměstnání u
Československých drah. Rok 1938, kdy jako výpravčí sloužil na
Moldavské dráze, dlouho připomínala
nástěnná malba v hale zchátralého moldavského nádraží. Po roce 1945 se stal redaktorem a od konce padesátých let se začal živit výhradně jako
spisovatel na volné noze. V roce 1996 mu byla udělena
cena PEN klubu za celoživotní dílo.
Branaldův literární styl je vyprávěcí, plynulý a plný detailů, které oživují postavy i prostředí. Dokázal s lehkostí a humorem zachytit každodenní život, lidské slabosti i malé radosti, a přitom v jeho textech nechyběla empatie ani hlubší sociální citlivost. Jeho nejznámější romány – například
Dědeček automobil, Lazaretní vlak, Valčík z Lohengrina či
Stříbrná paruka, román zachycující osudy několika generací kočujících herců z druhé poloviny 19. století – propojují živé vyprávění s dobovou atmosférou, ať už se odehrávají na železnici, ve světě automobilových závodů nebo na jevištích českého venkova.
Vedle prózy pro dospělé psal
Adolf Branald také
knížky pro děti a mládež. Román o autech, závodech a závodnících
Dědeček automobil s ilustracemi
Kamila Lhotáka se
stal klasikou české literatury pro mladé čtenáře, a to nejen díky své popularizaci
počátků automobilismu, ale i díky laskavému humoru a smyslu pro dobrodružství. Branald uměl i v dětské knize mluvit jazykem, který neuráží inteligenci čtenáře a přitom ho dokáže zcela pohltit.
V poválečných desetiletích byl
Branald jedním z nejčtenějších českých autorů, a to i díky tomu, že jeho knihy se často dočkaly filmových a televizních adaptací; šlo například o
filmy Pozor, vizita a
Sestřičky režiséra Karla Kachyni či
seriál Stříbrná paruka. Branald se dožil úctyhodných 97 let a téměř do posledních chvil byl spojen s literaturou. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které stále oslovuje svou lidskostí, živým tempem a schopností vyprávět tak, že čtenář má pocit, jako by seděl u stolu s někým, kdo opravdu ví, o čem mluví.