Jiří Šalamoun studoval na
Akademii výtvarných umění v
Praze a poté i na
Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku v
Německu. Jeho nejznámějším výtvorem je bezpochyby
Maxipes Fík – výtvarná podoba televizního hrdiny, jehož příběhy napsal
Rudolf Čechura. Kromě něj však ilustroval další pro
Večerníčky a také stovky titulů domácí i světové literatury – mimo jiné díla
Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Franze Kafky, Edgara Allana Poea, Jamese Joyce nebo
Ericha Kästnera. Vytvořil také ilustrace k oblíbené knize
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky od J. R. R. Tolkiena, ale také humorně morbidní černobílé kresby k
Písním od
Jakuba Jana Ryby.
Byl nejen ilustrátorem, ale také
grafikem, typografem a pedagogem. Vyučoval a vedl ateliér na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v
Praze a byl členem
Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Celý život se pohyboval mezi
volnou grafikou, knihou, kresleným filmem a ilustrací – a všechny tyto disciplíny dokázal spojovat způsobem, který si zachoval výtvarnou integritu a zároveň oslovil široké publikum.
Šalamounova tvorba je charakteristická dynamickou kresbou, výraznou černou linkou, groteskní nadsázkou a přesnou prací s výrazem postav. Ať už ilustroval dětské říkanky nebo literární klasiku, nikdy se nespokojil s pouhým doplněním textu. Jeho ilustrace byly vždy výkladem – svébytným pohledem na svět, který text jenom rozšiřoval a doplňoval. V jeho kresbě je patrný vliv expresionismu, středoevropské grotesky i cit pro absurditu. Vedle technické bravury se u něj vždy objevuje i smysl pro příběh, rytmus vyprávění a melancholický humor.
Za své dílo získal
Jiří Šalamoun řadu ocenění, včetně
Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2000) nebo
ceny za celoživotní dílo v oblasti dětské ilustrace na
Bienále ilustrací Bratislava (2001). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách
Národní galerie, Památníku národního písemnictví a řady dalších institucí.