Matěj Kopecký se narodil v
Libčanech u Nechanic, patrně v komediantském voze svého otce Jana. V roce 1795 se Matěj Kopecký v
Miroticích oženil s
Rozálií Holzäpfelovou. Dnes ho tu připomíná
Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého, a také každoroční
Mirotické setkání loutek a hudby.
Během vojenské služby (1797–1809) byl zraněn, a když se vrátil z
napoleonských válek, jako vysloužilec a invalida jen obtížně hledal uplatnění. Během několika let vystřídal celou řadu profesí: byl
hodinář, kramář, obchodník s knoflíky a velbloudí srstí, cestář. K rodinnému řemeslu se vrátil roku 1817, o tři roky později získal
loutkářskou licenci. O tom, jak skutečně hrál a smýšlel, můžeme pouze spekulovat, víme ale, že pro český venkov byl hrdinou.
České divadlo hrálo významnou úlohu pro národní obrození a pro venkov byla představení lidových kočovných loutkářů běžnou součástí života.
Matěji Kopeckému patří jedno zajímavé loutkové prvenství: právě on přivedl na svět českého
Kašpárka. Komické postavičce se původně říkávalo
Pimprle a historii Kašpárkových příbuzných dnes připomíná deska na fasádě
loutkového divadla Říše loutek v
Praze. Zemřel v roce 1847 při pobytu u příbuzného v
Kolodějích nad Lužnicí a byl pochován v
Týně nad Vltavou. Od roku 1905 Kopeckého připomínal
pomník u kostelíka sv. Víta, v roce 1947 pak díky sbírce českých loutkářů vznikl další
Kopeckého pomník od
Josefa Jiříkovského,
socha plačícího Kašpárka s protrženým bubnem.
Matěj s Rozálií měli celkem patnáct dětí, z nichž se ale jen šest dožilo dospělosti. Čtyři jeho synové si zvolil stejnou profesi a dali základ dosud žijícímu rozvětvenému
klanu Kopeckých. Jeho členové působí v
Divadle Drak v
Hradci Králové nebo v
Divadle Spejbla a Hurvínka, devátá generace klanu Kopeckých založila
Cirk La Putyka. Děti zakladatelů jsou už
desátou generací slavného loutkářského rodu.