Podle samotného
Bohuslava Martinů byl charakter jeho hudby ovlivněn neobvyklým místem jeho narození. Narodil se v
Poličce, v
malé komůrce ve
věži kostela sv. Jakuba; otec Ferdinand byl zaměstnán jako pověžný a zároveň se věnoval ševcovskému řemeslu. S rodiči a sourozenci tu žil do dvanácti let, než se rodina přestěhovala do domu na náměstí. Odmala hrál na housle, na
konzervatoři v Praze studoval
hru na housle a varhany, během první světové války vyučoval hru na housle v rodném městě.
Po válce působil Bohuslav Martinů tři sezóny jako
houslista v České filharmonii a v roce 1923 odjel do
Paříže studovat kompozici u
Alberta Roussela. O rok později se do Francie odstěhoval natrvalo. Tam se také seznámil s
Charlotte Quennehen, kterou si na začátku třicátých let vzal za manželku. Až do roku 1940 žil Martinů v Paříži jako skladatel na volné noze, letní měsíce manželé obvykle trávili v Poličce. Ve třicátých letech si vybudoval pověst proslulého skladatele, jeho hudbu tehdy hrály orchestry po celém světě.
Po obsazení Paříže nacisty prchl Martinů s manželkou přes jižní Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. V Americe začal komponovat symfonie a věnoval se i pedagogické činnosti: učil na Berkshire Music School, poté na školách v New Jersey a New Yorku. Návrat do Československa mu znemožnil komunistický převrat v únoru 1948.
V 50. letech pobývali manželé Martinů ve
Francii, v USA, v Itálii a ve Švýcarsku. Poslední léta života prožil churavějící skladatel na statku
dirigenta Paula Sachera ve švýcarském Liestalu, kde v roce 1959 zemřel na rakovinu.
V roce 1979 jeho ostatky byly převezeny do rodné Poličky.
V bývalé měšťanské škole v Šaffově ulici v
Poličce si prohlédnete
stálou expozici o životě Bohuslava Martinů. Její součástí je školní třída a hlavně
archiv. Ten tvoří rozsáhlá sbírka více než 250 rukopisů not a skic, korespondence, fotografií, scénických a kostýmních návrhů a další materiály ze života a díla skladatele. Martinů má v
Poličce pomník, na zdi
kostela sv. Jakuba je umístěna
pamětní deska, s průvodcem můžete navštívit
rodnou světničku v kostelní věži.
Mozaika děl Bohuslava Martinů
- Orchestrální skladba La Bogarre / Vřava (1927)
- Cyklus skladeb na lidové texty Kytice (1937)
- Orchestrální věta Památník Lidicím (1943)
- Oratorium Epos o Gilgamešovi (1954–55)
- Kantátový cyklus Otvírání studánek (1955)
- Kantáta Legenda z dýmu bramborové nati (1956).
- Opery Voják a tanečnice (1927), Slzy nože (1928), Tři přání (1929), Hry o Marii (1933–1934), Hlas lesa (1935), Veselohra na mostě (1935), Divadlo za branou (1936), Julietta aneb snář (1936–1937), Dvakrát Alexandr (1937), Čím lidé žijí (1951–1952), Ženitba (1952), Mirandolina (1959), Řecké pašije (1954–1959, dle příběhu řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný), Ariadna (1958)