Eva Zaoralová se narodila v
Praze do rodiny
architekta Jana Šebánka. Po maturitě na pražském
Akademickém gymnáziu vystudovala
češtinu, francouzštinu a italštinu na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zpočátku pracovala jako tlumočnice, postupně se začala výrazně profilovat jako
filmová publicistka a kritička. Přispívala do předních filmových a kulturních periodik, jako byly
Kino či
Film a doba, a přednášela
dějiny filmu na
pražské FAMU. Její jméno se brzy stalo respektovaným nejen v odborných kruzích, ale i na mezinárodním poli.
Když ji v roce 1994 náhoda nebo osud svedl dohromady s
hercem Jiřím Bartoškou, jen málokdo věřil, že dokáží
karlovarský festival, který byl na pokraji zániku, alespoň udržet. Ale dokázali mnohem víc.
Eva Zaoralová se stala uměleckou ředitelkou
Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a
svým výběrem kvalitních filmů se výrazně se zasloužila o to, že karlovarský festival znovu získal mezinárodní renomé a stal se
důležitou evropskou filmovou přehlídkou a
akcí s mezinárodním renomé. I když se v roce 2011 rozhodla předat žezlo
Karlu Ochovi, dál působila jako
umělecká poradkyně festivalu a zasedala v porotách významných světových festivalů včetně
Berlinale, Benátek nebo
Cannes.
Eva Zaoralová získala řadu ocenění, například
Medaili Za zásluhy v oblasti kultury, Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii nebo
francouzský Řád umění a literatury. Je také autorkou
knihy Příběh festivalu, která mapuje historii karlovarského festivalu.
V osobním životě byla třikrát vdaná, mimo jiné za
filmového historika Iva Hepnera a
scenáristu Zdeňka Zaorala, jehož jméno po rozvodu nadále používala. Z manželství s Hepnerem měla
dceru Klaudii.
Eva Zaoralová se narodila v
Praze do rodiny
architekta Jana Šebánka. Po maturitě na pražském
Akademickém gymnáziu vystudovala
češtinu, francouzštinu a italštinu na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zpočátku pracovala jako tlumočnice, postupně se začala výrazně profilovat jako
filmová publicistka a kritička. Přispívala do předních filmových a kulturních periodik, jako byly
Kino či
Film a doba, a přednášela
dějiny filmu na
pražské FAMU. Její jméno se brzy stalo respektovaným nejen v odborných kruzích, ale i na mezinárodním poli.
Když ji v roce 1994 náhoda nebo osud svedl dohromady s
hercem Jiřím Bartoškou, jen málokdo věřil, že dokáží
karlovarský festival, který byl na pokraji zániku, alespoň udržet. Ale dokázali mnohem víc.
Eva Zaoralová se stala uměleckou ředitelkou
Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a
svým výběrem kvalitních filmů se výrazně se zasloužila o to, že karlovarský festival znovu získal mezinárodní renomé a stal se
důležitou evropskou filmovou přehlídkou a
akcí s mezinárodním renomé. I když se v roce 2011 rozhodla předat žezlo
Karlu Ochovi, dál působila jako
umělecká poradkyně festivalu a zasedala v porotách významných světových festivalů včetně
Berlinale, Benátek nebo
Cannes.
Eva Zaoralová získala řadu ocenění, například
Medaili Za zásluhy v oblasti kultury, Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii nebo
francouzský Řád umění a literatury. Je také autorkou
knihy Příběh festivalu, která mapuje historii karlovarského festivalu.
V osobním životě byla třikrát vdaná, mimo jiné za
filmového historika Iva Hepnera a
scenáristu Zdeňka Zaorala, jehož jméno po rozvodu nadále používala. Z manželství s Hepnerem měla
dceru Klaudii.