Národní kavárna

Národní kavárna byla založena v roce 1896 pražským kavárníkem Zdeňkem Kolmanem. Tato kavárna od začátku konkurovala nejen Slavii, ale i řadě dalších podobných podniků na Národní třídě. Měla výbornou polohu a navíc zde panovala zvláštní atmosféra, kterou na místě můžeme zachytit dodnes.

V Národní kavárně se totiž scházela poválečná umělecká generace a vznikl tu spolek Devětsil, levicově orientované sdružení české kulturní avantgardy, které významně ovlivnilo kulturní a literární vývoj tehdejšího Československa. Formovaly se zde mimo jiné názory purismu – směr usilující o stylovou čistotu v tvorbě a poetismu – ryze český literární směr, jehož cílem byl optimistický pohled na svět, odproštěný od politiky, rozvíjející lyriku a hravost. Obdobím největší slávy Národní kavárny bylo pět let mezi roky 1923-1928. Chodil sem Vítězslav Nezval, Karel Teige, František Halas, František Hrubín, S. K. Neumann, Viktor Dyk, Eduard Bass, Ferdinand Peroutka, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister a řada dalších významných osobností. Do Národní kavárny přivedl Štýrský poprvé mezi členy avantgardy Marii Čermínovou, dívku, která o sobě mluvila v mužském rodě, oblékala se jako muž a které Jaroslav Seifert vymyslel pseudonym Toyen. Ta se posléze proslavila jako malířka surrealistických obrazů. Hlavními organizátory schůzek byli Karel Teige a Jaroslav Seifert. Zastoupení členů spolku bylo natolik početné, že se stolky obsazené zástupci Devětsilu postupně rozrůstaly po celé kavárně. Své místo tu však našli i zástupci hradního tisku (Přítomnost a Lidové noviny) a moderních katolíků (Revue Stěžeň). I v rozsazení tedy působily zvláštní zákonitosti, které byly všemi respektovány. Která ze schůzek Devětsilu v Národní kavárně byla poslední není známo. Zda bylo důvodem názorové roztříštění zúčastněných jež muselo nutně nastat mezi tak početnou skupinou umělců, nebo tlak personálu, jež čím dál hůře snášel množství hostů, kteří spíše diskutovali, než konzumovali.

Po smrti Zdeňka Kolmana převzal vedení podniku JUDr. Jan Kolman, který přes finanční úskalí dovedl podnik až do konce války. Po válce v roce 1945 byl o koupi domu velký zájem. V roce 1947 koupil nemovitost i s kavárnou ministr Jaroslav Stránský a v následujícím roce 1948, po únorovém komunistickém puči, dům obsadil Svaz československých spisovatelů. V roce 1990 získal nemovitost zpět v restituci vnuk bývalého majitele MUDr. Martin Jan Stránský a zřídil zde lékařské cenrum. V roce 2007 byla tradice kavárny obnovena a v roce 2013 byla kompletně zrekonstruována.