Po
bitvě u Hradce Králové a
prusko-rakouské válce se říkalo, že k vítězství nad Rakušany pomohly Prusům právě moderní zadovky. Bylo to jeden z důvodů, ale zvítězit jim pomohly hlavně
lepší taktika, strategie a nové způsoby vedení boje. Zatímco Prusové se kryli v terénu a stříleli i vleže, rakouská armáda se naopak držela tradic a vojáci pušky nabíjeli a stříleli z nich pouze vestoje.
Mistr puškařský a vynálezce Sylvestr Krnka se puškařskému řemeslu vyučil ve Vídni. Roku 1848 se stal městským puškařem ve
Volyni a dodavatelem zbraní pro národní gardu. Právě tady přišla na svět jeho první zadovka, tedy první puška nabíjená zezadu. V té době šlo o převratný vynález.
Krnka pušku předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, kdy šlo vedle pruské jehlovky o jedinou armádní zadovku na světě. Armáda ale o zbraň neměla zájem a názor nezměnila ani po
katastrofě v roce 1866 u Hradce Králové, kdy pruské zadovky zdecimovaly rakouskou armádu. Krnka proto svůj vynález nabídl v cizině. Tam uspěl:
zadovkami byly kromě ruské carské armády (pro kterou bylo buď přestavěno nebo nově vyrobeno celkem 931 000 kusů pušek Krnka 1869) vyzbrojeny
armády Černé Hory, Bulharska a Rumunska. Zbraně se uplatnily i ve Švédsku, Norsku a jinde, jen doma ne.
Krnka se posléze přestěhoval do
Prahy a v Michli si zřídil
puškařskou dílnu, brzy rozšířenou na továrnu. Jeho posledním vynálezem byla
hydraulická tramvaj, představená roku 1895 na
Národopisné výstavě českoslovanské v Praze.