Tradiční
české sklo má na světových trzích vynikající pověst, což platí i pro borosilikátové žáruvzdorné
sklo Simax. Ve
sklárnách Kavalier v
Sázavě je podle vlastní receptury vyvinuli 50. letech 20. století. Začal se z něj vyrábět
tradiční sortiment sázavských skláren, tedy sklo pro laboratoře, trubice, kapiláry, tyče a skleněné aparatury. V roce 1968 nabídku rozšířilo
sklo pro domácnosti, od pekáčů přes zapékací mísy a misky, konvice, šálky a hrnky až po další výrobky, později se přidaly i
lampy, svítidla či
skleněné cihly.
Výhodou varného skla je odolnost vůči vysokým teplotám, takže kromě samotné přípravy jídla na sporáku, v troubě či mikrovlnce slouží i k servírování a následnému uložení potravin v ledničce, vše v jediné nádobě. Díky tvrdosti se varné sklo nepoškrábe, opakovaně se dá mýt v myčce na nádobí, je odolné vůči působení chemikálií a stále proto vypadá téměř jako nové.
Vynález varného skla je ale staršího data: stojí za ním německý chemik a technolog výroby skla
Friedrich Otto Schott (1851–1935). Borosilikátové sklo vynalezl v letech 1887–1893 ve vlastních laboratořích v Jeně, proto se také někdy nazývá
Jenské sklo. Dodnes je vyrábí zdejší
sklárny Zwiesel Glas.
Přečtěte si o Simax, vysokoodolném borosilikátovém skle vyráběném ve sklárnách Kavalier v Sázavě, používaném jak v domácnostech, tak ve vědeckých laboratořích.
Simax je název pro borosilikátové žáruvzdorné sklo, které vyrábí sklárny Kavalier v Sázavě.
Varné sklo Simax je odolné vůči vysokým teplotám, neškrábe se, lze ho mýt v myčce na nádobí a je odolné vůči chemikáliím.
Simax se vyrábí ve sklárnách Kavalier v Sázavě, Česká republika.
Z varného skla Simax se vyrábějí laboratorní sklo, konvice, šálky, zapékací nádobí a další produkty.
Tradiční výroba varného skla v Sázavě začala ve 50. letech 20. století.
Borosilikátové sklo vynalezl německý chemik Friedrich Otto Schott mezi lety 1887 a 1893.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.