František Běhounek vystudoval fyziku na
Karlově univerzitě, pokračoval v
Paříži u
Marie Curie- Skłodowské a specializoval se na
radiační fyziku a
ionizační záření. Roku 1926 se na přímou přímluvu paní Skłodowské mohl zúčastnit
polární expedice k severnímu pólu. Vedl ji právě
Roald Amundsen a cílem bylo přeletět severní pól ve
vzducholodi Norge, zkonstruované
Umbertem Nobilem (1885–1978). Běhounek se expedice účastnil jako člen základny výpravy v Kingsbay na
Špicberkách. V roce 1928 přijal Běhounek pozvání generála
Umberta Nobileho, aby se jako vědecký pracovník připojil k výpravě
vzducholodí Italia k severnímu pólu. Během letu prováděl měření elektrické vodivosti atmosféry v polárních oblastech a další atmosférické jevy.
Po havárii vzducholodi Italia při zpáteční cestě z pólu zůstal Běhounek se skupinou trosečníků na ledové kře. Po návratu se
František Běhounek stal hrdinou. Pro veřejnost se stal symbolem vědce, který se nezlomí ani v extrémních podmínkách. Osobní svědectví publikoval v knize
Trosečníci na kře ledové, která mu přinesla širokou popularitu. V roce 1929 byl jmenován docentem za výzkum radioaktivity a atmosférické elektřiny, za dalších pětadvacet let univerzitním profesorem, působil jako vysokoškolský pedagog a v
Akademii věd. I když dál pokračoval ve vědecké činnosti, proslavil se i jako autor populárně-naučných a dobrodružných knih pro mládež, například
Robinsoni vesmíru, Případ profesora Hrona, Příběhy staré řeky, Rokle u Rjukanu, Lidé a póly či
Atomy dnes a zítra.
Jeho jméno nesou
ulice, planetka, kráter na Měsíci, prameny i
lázeňský hotel Běhounek v
lázních Jáchymov. Zemřel 1. ledna 1973 při pobytu v
lázních Karlovy Vary.