Háj ve Slezsku je vesnice přibližně v polovině cesty mezi
Opavou a
Ostravou, kde se v roce 1891 v rodině správce cukrovaru Václava Vančury a jeho ženy Marie narodil
syn Vladislav. Ve skutečnosti tehdy ovšem obec tak, jak ji známe dnes, ještě neexistovala, pět menších osad se spojilo až za první republiky a název Háj ve Slezsku užívají teprve od roku 1970. Už v roce 1891 se však v okolních lukách klikatila
řeka Opava – že by předobraz
Rozmarného léta?
Z Davle do Zbraslavi
Vančurovi se z
Opavska záhy odstěhovali a nakonec se usadili v
Davli; budoucí slavný spisovatel studoval v
Benešově a v
Praze, v roce 1915 odmaturoval, nastoupil na práva a po jednom semestru přestoupil na medicínu. Když hledal místo, kde by se po dokončení studia usadil, vyhrála nedaleká
Zbraslav, podobně jako
Davle usazená na
březích Vltavy poblíž soutoku s
Berounkou.
Na medicíně se poznal se svou budoucí ženou Lídou; v den své svatby se prý po obřadu na radnici vypravili
parníkem na Zbraslav. Tam od bývalého poštmistra koupili stavební parcelu na
zalesněném východním úpatí kopce Havlín a nechali si tu postavit dům. Návrh vypracoval rodinný přítel
Jaromír Krejcar, který právě tehdy odešel z ateliéru
architekta Josefa Gočára a návrh Vančurovy vily byl jeho první samostatnou prací. Byl to projekt na svou dobu a hlavně na Zbraslav hodně odvážný, stavební povolení Vančurovi získali až po několika letech. Dům dokončený v roce 1929 přišel Vančuru na 600 000 Kč.
Pracovna s dobrým výhledem
Funkcionalistická vila stojí v místě s krásným rozhledem, podle svědectví
Vítězslava Nezvala si však Vančura stěžoval, že se v novém domě žije dost komplikovaně, navíc se rodina velmi zadlužila. V přízemí měla Ludmila Vančurová svou ordinaci, rodina bydlela v prvním patře a o patro výš měl spisovatel svou pracovnu.
Často prý psal i na terase s nádherným výhledem do vltavského údolí a na protější kopce.
V květnu 1942 právě sem přijelo Vladislava Vančuru zatknout gestapo, o tři týdny později byl popraven pro výstrahu české inteligence na
kobyliské střelnici v
Praze. Dnes jej připomíná
socha u vstupu do zahrady a také jméno ulice, potomci žijí ve vile dodnes.
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…
…říká
majitel říčních lázní Antonín Důra ve
Vančurově knize Rozmarné léto. Je jedním z literárních hrdinů, kteří mají svůj předobraz – v tomto případě
Antonína Šůru, který na
Zbraslavi vedl dvě plovárny, jednu „nóbl“ pro Zbraslavský lázeňský klub, druhou vlastní a skromnější. Novela z roku 1926 vrací čtenáře do Vančurova
rodného Slezska a do
malých lázní na řece Orši, slavné je i
filmové zpracování režiséra Jiřího Menzela z roku 1968 s
Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Mimochodem, Rozmarné léto se natáčelo se ve
Veselí nad Lužnicí.
Také další Vančurovo dílo,
román Markéta Lazarová, mnozí znají spíše ve filmové podobě, byť vyhrál
anketu Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 1931. Film s
Magdou Vášáryovou v hlavní roli natočil v roce 1967
režisér František Vláčil a i on se dočkal řady ocenění, mimo jiné byl v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášen
nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie. Děj románu je zasazen do
okolí Mladé Boleslavi, do neurčitého času, ovšem film se natáčel například na
tvrzi Klokočín na
Písecku anebo na
hradě Rabí.