Kuželovité kopce
Českého středohoří jednomu připomínají pravěké vulkány, druhému slavnou minulost našeho národa. Ti první mají určitě pravdu – typický tvar vtiskla pohoří někdejší sopečná činnost. Naopak rozhodneme-li se zkoumat
příběh oblíbené pověsti o Praotci Čechovi, brzy narazíme. Jak to, že Kosmas, v jehož kronice z počátku 12. století se příběh objevil poprvé, si ani nebyl jistý tím, zda Čech došel k Řípu? Přitom o čtyři sta let později už rozvzpomenuvší se kronikáři dopodrobna popisovali složení jeho družiny...
Václav Hájek z Libočan – velký pohádkář
Jestli jste někdy byli na
Řípu, víte, že výstup na kopec není procházka růžovým sadem, ale ani dobrodružný trek.
Říp je místo takřka posvátné: nachází se zde prastará rotunda sv. Jiří a každoročně se zde konají poutě. Proč? Odpověď je nasnadě: protože Praotec Čech. To právě tady dle legendy stanul
náš prapředek, aby založil naší milovanou zemi a předpověděl jí slavnou budoucnost. Možná si pamatujete, jak vám ten příběh vyprávěli na základní škole, nebo jste četli
Jiráskovy Staré pověsti české. Buď jak buď, základem příběhu se stala verze Václava Hájka z Libočan, kronikáře z 16. století.
Spisovatel přesně líčí, jaké koně a praporce měla Čechova družina,
odkud a proč přišla, kdy přesně se dostala k
Řípu a co se dělo tři dny poté. Nebojí se popisovat, jak to okolo hory vypadalo, ani Praotce Čecha citovat. Dnes již víme, že celá tahle povídačka je nesmysl. Nejenže Hájek je postava značně pochybná (byl to sice vysoce postavený
duchovní, ale
proslul krádežemi a zanedbáváním úřadů, kvůli čemuž dokonce několikrát stanul u soudu), ale především neexistuje jediný důkaz, ze kterého by při fantazírování vycházel. Jeho kronika je prostě beletrie, ne dějepisné dílo.
Ke kořenům pověsti
Jak se příběh o nikdy neexistujícím Praotci Čechovi nabaloval, lze pozorovat při
pátrání staršími kronikami. Poprvé ho zmiňuje Kosmas jako jakýsi prolog ke své kronice, kde až podezřele připomíná Bibli a příchod do země zaslíbené.
Kosmas se nestyděl přiznat, že
mnohé tipuje: „
…do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoliv, neznámo s kolika lidmi… a tuším kolem hory Řípu prvá založil obydlí.“ Tak řečený
Dalimil, který kolem roku 1310 sepsal Staročeskou kroniku, si asi – co se Čecha týče – vzpomněl na více podrobností. Jeho dílo objasňuje,
odkud první Slované putovali a proč se vydali na cestu. Čechovi taky přisoudil jakousi hodnost "lecha".
Přibík Pulkava někdy kolem roku 1374 už nepsal o "lechu Čechovi", ale
bratrech Lechovi a Čechovi. S osvětlováním toho, jak se v pověsti objevil ten který nesmysl, bychom mohli pokračovat. Důležité je, že ji nelze brát moc vážně. Na druhou stranu nelze upřít, že příběh je to pěkný a může inspirovat k nezapomenutelným výletům…
Kam v Českém středohoří
Až se vypravíte do
Českého středohoří, nehledejte hrob Praotce Čecha, jako to dělali vlastenci v době národního obrození. Raději se projděte nebo
projeďte na kole mezi romantickými kopci a obdivujte zdejší přírodní i historické bohatství. Tenhle kout Česka nepatří mezi nejvyhledávanější, takže si tu můžete užít klidu a soukromí. A k návštěvě lákají i další místa ohoto regionu.
Nejvyšší horu
Milešovku zdobí vyhlídková věž a observatoř. Vrch
Radobýl, přírodní památka nabízející krásný výhled, zase připomíná Karla Hynka Máchu, jenž si odsud všiml požáru v Litoměřicích, který se mu stal osudným. Tento romantický básník nemiloval
České středohoří pro nic za nic. Krom zachovalé přírody ho fascinovalo i
množství tajuplných zřícenin, jejichž siluety zdobí krajinu po staletí. Nechejte se inspirovat a navštivte třeba
Hazmburk,
Vrabinec nebo
Oltářík!