Městečko
Miletín leží v malebném
Podkrkonoší severovýchodně od
Hořic. Na svého slavného rodáka jsou Miletínští opravdu pyšní; ostatně
Karel Jaromír Erben se sem vracel celý život a rád na město vzpomínal, například v následujícím čtyřverší:
„Miletíne, pěkný Miletíne! což je mílo v tobě bydleti,
dokud žití moje nepomine, zůstaneš mi blaze v paměti.
A vy duše čisté jako zlato, duše drahé co tam žijete,
jen vy také, prosím snažně za to, s laskavostí na mne pomněte!“
Rodný domek a muzeum Karla Jaromíra Erbena
Procházka Erbenovým rodným městem nemůže začít jinde než v
rodném domku, kde dnes sídlí
básníkovo muzeum. Původní domek byl v sousedství bývalého chudobince a špitální zahrady postaven v roce 1734. V květnu 1806 domek koupili za 150 zlatých novomanželé,
švec Jan Erben z Rohoznice a
Anna rozená Žábová z Miletína. Právě tady se jim
7. listopadu 1811 narodila dvojčata Karel a Jan. Z devíti Erbenových dětí se však dospělosti dožil pouze Karel, pozdější básník, a jeho mladší sestra Josefa.
První poctou města slavnému rodákovi bylo
odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Slavnost se konala
22. května 1899 a zúčastnili se jí mimo jiné
spisovatelé Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, Ignát Hermann nebo
Karel Václav Rais. První stálá výstava památek na Karla Jaromíra Erbena byla již od roku 1951 k vidění v jednom z domů na miletínském náměstí, do rodného domku se expozice přestěhovala v roce 1953.
Moderní stálá výstava přibližuje Erbenův život i dílo a připomíná tvář a atmosféru Miletína v dobách básníkova dětství. Prohlédnete si například
model městečka, jak vypadalo v roce 1830,
rodokmen Erbenova rodu anebo
tři první vydání Erbenova největšího díla, Kytice.
Kostel, zvonice a stará škola
První zmínka o
Miletíně pochází z roku 1124, kdy ve vodním hradu kníže Vladislav I. vítal sv. Otu Bamberského. Ves vznikla v podhradí. Jediné, co se z hradu dochovalo, je hradební kaple; ta je dnes součástí
kostela Zvěstování Panny Marie. Společně s kostelem je nejstarší stavební památkou města samostatně stojící
renesanční zvonice. Vedle ní a naproti faře stávala
škola, připomínaná již roku 1586. Vedl ji rod Žábů, z něhož pocházela matka Karla Jaromíra Erbena, a především ona si přála, aby se syn stal učitelem. Karel ale často stonal a zdálo se, že jeho zdraví by takovou profesi neuneslo. Když mu bylo deset let, nastoupil na miletínskou faru mladý farář
Jan Arnold. Horlivě pečoval o zvelebení místního školství a žákům se věnoval i ve volném čase. Bystrého a nadaného žáka si oblíbil a rodiče přemluvil, aby ho poslali na vyšší studia, která by mu otevřela cestu k přiměřenému povolání.
Náměstí s Erbenovým pomníkem a modlitbičkami
Velkou pohromou pro celý
Miletín byl rok 1846, kdy požár zničil 112 dřevěných domů, masné krámy uprostřed náměstí,
zámek,
faru i
kostel. Stará radnice požáru unikla, ta byla zbouraná už roku 1842. Na jejím místě v roce 1901 vznikl
Erbenův pomník, dílo akademického sochaře Jindřicha Říhy. Pod básníkovou bustou sedí chlapec čtoucí knihu, z druhé strany stojí chlapecká postava Génia. Podstavec zdobí bronzové reliéfy na motivy
básní Záhořovo lože a Svatební košile.
Na náměstí také můžete ochutnat
místní pochoutku z perníkového těsta zvanou Miletínské modlitbičky. Traduje se, že si je oblíbil i Karel Jaromír Erben, vyrábět se začaly v roce 1864.
Popraviště a Svatojanské lázně
Díky Erbenovi se dochovala řada
originálních českých bájí, pověstí, říkadel a písní, ovšem jedinou sbírkou vlastních básní, kterou vydal, je
Kytice z pověstí národních. Pracoval na ní dvě desetiletí a poprvé vyšla v roce 1853. Návštěvu Miletína tak můžete spojit s výletem po
naučné stezce, na níž každé zastavení připomíná část básníkova života, přibližuje miletínské dějiny a upozorňuje na některé básně z Kytice. Hned na začátku cesty číhá
dřevěná socha polednice; takhle nějak mohla vypadat stará žebračka, kterou Erben potkal na svých cestách a stala se předlohou pro jeho dílo. Jedním z nejhezčích míst naučné stezky je
bývalé popraviště, kde příběh jedné z posledních odsouzených Erbena podnítil k napsání balady Dceřina kletba, a svačinu si můžete dát u lesa, kde na bujném dřevěném oři sedí dřevěný pán, hrdina básně Zlatý kolovrat.
Kousek od něj objevíte
bývalé Svatojanské lázně, které v polovině 18. století založila majitelka panství Marie Anna hraběnka z Kolovrat. Starý hostinec s byty pro lázeňské hosty, koupelemi, vodopádem a poustevnou vystřídalo rekreační středisko, dodnes ale stojí
kaple sv. Jana Nepomuckého. Kdysi prý bývala plná berlí, které tu odložili zázračně uzdravení klienti. Pokud chcete pokračovat dál,
cesta Karla Jaromíra Erbena coby značená trasa Klubu českých turistů pokračuje až do
Dvora Králové nad Labem. Od kaple se ovšem můžete lesní pěšinou vrátit zpět do polí a pak lipovou alejí zamířit zpět do
Miletína.
Pět malých miletínských zastavení
- Na náměstí v místě, kde kdysi stával pranýř, se zdvihá vysoký sloup se sochou Panny Marie. Vytvořil ho Matyáš Bernard Braun v roce 1735.
- Na rohu náměstí v domě č. 87 se narodil Jan Nepomuk Lhota, spolužák Karla Jaromíra Erbena a historik. Právě on Erbena v mládí přesvědčil, aby přestal psát německy a raději psal české básně. Erben mu věnoval svou první českou báseň nazvanou Touha.
- Naproti Erbenovu památníku je rodný dům dr. Josefa Karáska, slavisty a prvního životopisce K. J. Erbena.
- Cestou po naučné stezce uvidíte třešňový sad, který založil básníkův otec Jan. Ševcovské řemeslo k uživení početné rodiny nestačilo, proto se mu věnoval hlavně v zimě a po zbytek roku pěstoval ovoce.
- O soše sv. Jana Nepomuckého v kapli v bývalých Svatojanských lázních další ze zdejších rodáků Josef Petera Třebihošťský tvrdil, že je nejvěrnější podobou Karla Hynka Máchy. Kdo jiný by to mohl posoudit lépe než Máchův spolužák z filozofické fakulty v Praze, který současně byl přítelem a spolužákem Karla Jaromíra Erbena z královéhradeckého gymnázia?