Štepán Javůrek – beseda v Modrodomě

Přednáška nabídne nejen vhled do autorovy tvorby, ale také upřímné povídání o tom, jak složité, a přesto krásné může být soužití s krajinou, která má za sebou tak těžkou historii.

Štěpán Javůrek (*1987) pochází z Ústí nad Labem, ale dětství a mládí prožil v Chomutově. Životem ho provází sport, psaní a silný vztah ke Krušným horám. Dnes žije v Jáchymově a profesně působí jako ředitel Destinační agentury Krušnohoří. Jeho pracovní i osobní život se točí právě kolem pohraniční, které mnozí znají hlavně z ponurých statistik a stereotypních zpráv. Štěpán Javůrek v nich vidí klid, smysl a hloubku. A právě z tohoto pohledu vyrůstají i jeho knihy.

Literární dráhu začal románem Chaloupky, který věnuje pozornost vysídlení a zániku jedné horské obce. Následovalo Nebe nad Perninkem a poté trilogie Sudetský dům, která v sobě nese silné téma poválečných let v pohraničí – chvíle, kdy na jedno místo museli spolu dočasně žít Češi i Němci, kdy se formovala nová společnost na troskách té předchozí a kdy hranice mezi viníky a oběťmi nebyly vždy zřetelné. Javůrek přitom nepředkládá historické poučky ani černobílé soudy. V jeho knihách jsou lidé obyčejnými lidmi – někdy statečnými, jindy slabými. Někdy velkorysými, jindy vystrašenými. A právě díky tomu působí jeho romány uvěřitelně a blízce.

Psaní je pro něj způsob, jak se dívá na svět. Sám říká, že ho k tomu v dětství přivedla paní učitelka, když mu doporučila, ať svoje bujnou fantazií raději zaznamenává na papír, než aby ji dál předával ve školních lavicích jako zaručené historky. Dnes píše promyšleně, systematicky, s jasnou osnovou a znalostí prostředí. Historie ho zajímá jako kulisa, ve které se příběhy odehrávají – a právě proto tráví spoustu času v terénu, v archivech nebo rozhovorech s pamětníky.

Kromě psaní se aktivně věnuje propagaci Krušnohoří. Vede destinační agenturu, v minulosti pracoval ve strojírenství, trénoval volejbalový klub a stále je nadšeným sportovcem. Každý den běhá, často i desítky kilometrů, v každém počasí. Ne proto, aby si zlepšil čas, ale protože běhání je pro něj způsobem, jak přemýšlet o ději svých knih, postavách, krajině. Krušné hory zná opravdu důvěrně – nejen z map, ale z každodenní zkušenosti. Říká o nich, že v jejich tichu je zvláštní kouzlo. A že i když v minulosti pulzovaly životem víc než dnes, právě to ticho a opuštěnost v sobě nesou sílu, která inspiruje.

Na besedě v Dubí se podělí o to, jaká byla cesta ke knihám i co podle něj může pomoci pohraničním oblastem dnes – bez patosu, bez jednoduchých řešení, zato s pochopením a otevřeností. Přijměte pozvání k rozhovoru o místech, která máme často nablízku, ale ne vždy si k nim najdeme vztah. Možná právě tahle beseda nás inspiruje, abychom se příště na krajinu kolem sebe dívali trochu jinak.

Vstup na přednášku je volný.