Na 16. ledna 2019, na den 50. výročí krajního protestu Jana Palacha, bývalého studenta mělnického gymnázia, proti rezignaci národa po událostech srpna 1968. Vernisáž výstavy se koná dne 21. ledna. Výstava je k vidění od pondělí do čtvrtka od 8 do 16 hodin.
Vernisáže se zúčastní doc. Dušan Trančík, ArtD., slovenský režisér 12 hraných a asi 50 dokumentárních filmů, dnes člen Ateliéru filmové a televizní režie Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Jedním z jeho filmů roku 1969 je
dokument Tryzna. Vytvořil jej spolu s režiséry Vladem Kubenkou a Peterem Mihálikem. Zachytili atmosféru ve dnech 21.–25. ledna 1969 v Praze a Bratislavě, tedy náladu po činu Jana Palacha, jenž je nahlížen i řadou osobností z oblasti kultury (Václav Havel, Vladimír Škutina, Rudolf Hrušínský). Film se stal trezorovým. Ve škole bude od 10 hod. promítán za přítomnosti svého tvůrce.
Osobní oběť Jana Palacha v lednu 1969 se stala
jedním z nejsilnějších symbolů odporu proti okupaci Československa a nastupující normalizaci. Každoroční uctění jeho památky pak bylo chápáno jako politický čin a v lednu 1989 přerostlo v několik dní trvající protesty, které byly největším projevem občanského odporu proti totalitnímu režimu od počátku 70. let. Jejich brutální potlačení a zásahy policie vedly k dalším protestům, které předznamenaly zásadní změny po 17. listopadu 1989.
Jan Palach se narodil v Praze roku 1948. Pocházel ze Všetat kde také vyrůstal. Vystudoval Gymnázium v Mělníku. Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy nebyl v roce 1966 přijat pro svůj "živnostenský původ", i když uspěl při přijímacích zkouškách. Začal proto studovat na Vysoké škole ekonomické. V roce 1968 svůj pokus dostat se na Filozofickou fakultu zopakoval, tentokrát úspěšně.
Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci, která by probrala společnost z rezignace, do níž se postupně propadala.
Dne 16. ledna 1969 se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým kabátem. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin FNKV a LFH UK v pražské Legerově ulici.
Zde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. V záznamu se zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti. Zemřel 19. ledna 1969, tři dny po svém činu.