Na zámku Nebílovy na Plzeňsku bude po rekonstrukci v roce 2023 otevřena původní barokní zahrada s živými ploty, květinovými záhony, cestičkami a s fontánou.
Projekt obnovy vychází z historické dokumentace, která se dochovala na velké mapě panství. Plochu zaplní záhonové čtverce o straně asi 30 metrů, částečně lemované stálezelenými keři. V nich budou trávníkové ornamenty s barevnými písky.
Nebílovský zámek je příkladem čisté, vídeňsky orientované barokní zámecké architektury. Původně renesanční zámeček byl v roce 1706 přestavěný na dvojdílný barokní zámek.
Historie a obnova barokního parteru
Barokní zahrada vznikla v Nebílovech v souvislosti se stavbou rozsáhlé rezidence už před rokem 1710. Za jejího autora můžeme považovat plzeňského stavitele a architekta Jakuba Augustona (jenž je podepsán rovněž pod stavbou zámeckého objektu), který se ale i zde inspiroval svým velkým vzorem, rakouským architektem Johannem Lucasem von Hildebrandtem. Zcela výjimečná je totiž půdorysná dispozice ohradních zdí zahrady, v Čechách do té doby nevídaná. Je vědomou reflexí na dynamický barok a o řadu let předbíhá pozdější realizace slavnějších Augustonových souputníků K. I. Dienzenhofera, F. M. Kaňky, J. B. Santiniho a jiných. Součástí ohrazení byly symetricky rozmístěné dva pavilony a branka, ve zdech vzniklo dvacet nik pro umístění plastik nebo tvarovaných rostlin v květináčích. Na severním okraji, při silnici, byla zahrada zakončena objektem provozního zázemí (malá oranžerie?) a obydlím pro zahradníka.
V roce 2016 zadal NPÚ ing. arch. J. Veselákovi zpracování projektové dokumentace ke kompletní obnově barokního parteru.Projekt vychází důsledně z historických pramenů. Principiálně bude parter rehabilitován zejména ve své reprezentační funkci s přihlédnutím k současným potřebám správy památkového objektu, tj. zejména k využití pro kulturní a společenské akce v turistické sezóně. Vlastním zahradním úpravám bude předcházet náročná obnova infrastruktury, zejména historické kanalizace, přeložky novodobých kanalizací, a vybudování podzemních retenčních nádrží, jejichž účelem je odvedení, resp. zužitkovávání dešťových a spodních vod z prostoru parteru a střech zámku. Obnova sadovnické části respektuje původní kompoziční uspořádání do pěti polí s fontánou uprostřed. Mlatové cesty jsou dimenzované na zvýšený provoz při kulturních akcích. Je snaha maximálně se přiblížit tvarem zimostrázovým obrubám a lemům původních záhonů. Jejich kompozice, resp. výtvarné řešení vychází z historických vzorníků. Projekt obnovy rehabilituje i zaniklý pavilon, který stával původně v samém závěru osy zahrady a byl součástí oplocení. Pavilon, reverzibilní lehkou dřevostavbu s kulturně společenskou funkcí, umisťuje projekt více do prostoru a připisuje mu důležitou kompoziční roli. Východní strana zahrady je ukončena nízkou terasou, která vyrovnává terén a slouží jako přirozené pódium pro koncerty či divadelní představení. Celá zahrada je navržena jako bezbariérová.
Projekt pracuje s tradičními materiály. Kamenné, deskové obruby záhonů, stejně jako stěny fontány a schodiště do zahrady, respektující konvexní tvar rizalitu, jsou z místní štěnovické žuly, která zde byla používána již v době stavby zámku. Na slepých arkádách spojovacího křídla budou instalovány jednoduché, dřevěné treláže pro pnoucí růže nebo ovocné dřeviny. V zahradě budou instalované lavičky (replika barokních lavic z nádvoří) a zeleň v nádobách. V budoucnu prostor doplní a vertikálně akcentuje čtveřice barokních plastik na soklech v rozích ústředního záhonu; uprostřed symetricky položených trávníkových ploch je vyčleněné místo pro kamenné vázy, rovněž na soklu. Podél stěn zámku jsou navržené trvalkové záhony, letničková výzdoba doplní kruhové středy kolem váz ve velkých trávníkových polích na ploše. V mlatové cestě podél objektu zámku bude instalované pochozí osvětlení fasád. Otvor v brance vyplnila jednoduše pojatá mřížová vrata.