Nejstarší arkády u nás
Arkády, jejichž název je odvozený z latinského slova
arcus, oblouk, ovšem nejsou vynálezem renesance – stačí si vzpomenout na římskou architekturu od divadel a amfiteátrů přes akvadukty až po arkády lemující prostranství a ulice.
Později nalezly arkády uplatnění v rajských dvorech románských a gotických klášterů, kde obkroužily
vnitřní klášterní okrasné zahrady. Zvláštní kouzlo má snad nejmenší a poněkud omšelý rajský dvůr v Česku v
klášteře Rosa coeli v
Dolních Kounicích, půvabné arkády obkružující rajské dvory můžete vidět také v několika cisterciáckých klášterech, například v
klášteře ve Zlaté Koruně,
klášteře v
Oseku či
klášteře Plasy. Jiná byla situace na hradech, kde gotické arkády často zmizely ve víru pozdějších staletí. Skutečnou výjimku tak představují patrové gotické arkády na
nádvoří hradu Zvíkov. Znáte je, i když jste tu třeba nikdy osobně nebyli: studoval tu totiž mladý loupežnický synek z pohádky
Lotrando a Zubejda a o něco později tu režisérka Alice Nellis natáčela svou první pohádku,
Sedmero krkavců.
Odchází gotika, přichází renesance…
…a arkády si našly cestu na tržiště a náměstí řady českých a moravských měst. Dnes už byste si jen těžko dovedli představit třeba
Telč,
Domažlice nebo
Litomyšl bez nekonečných
stinných podloubí s řadami cukráren a restaurací.
Ostatně v posledním jmenovaném městě se ještě chvilku zdržíme:
renesanční zámek Litomyšl postavil v druhé polovině 16. století
Vratislav Nádherný z Pernštejna jako dar pro milovanou ženu Marii Manrique de Lara a v roce 1999 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako vzácná ukázka
slohově čistého italského renesančního paláce v zaalpských zemích. Zdejší arkády mají jednu zvláštnost: na jižním průčelí je jejich druhé patro otevřené. Mnohem víc než tato neobvyklá hříčka vás ale zaujme
fasáda zámku, pokrytá bohatou sgrafitovou výzdobou. Italští umělci tady vytvořili kolem osmi tisíc takzvaných psaníček, jejichž motivy se prý nikde neopakují.
Originalita renesančních umělců
Podobně jako tvůrci fasád zámku v Litomyšli si vyhráli s arkádami
renesančního zámku v
Bučovicích italský mistr Pietro Gabri a kameníci Elia Canavale a Antonio Silva.
Arkády lemují prostorný dvůr ze tří stran ve třech patrech a napočítali byste tu bezmála stovku štíhlých sloupů s jónskými, římskými i korintskými hlavicemi. Sloupy navíc zdobí
540 reliéfů, zobrazujících válečné motivy, erby, rostliny, fantastická zvířata a bytosti, maskarony a hudební nástroje – a ani tyto kamenické kousky se prý nikde neopakují.
Další překrásné
arkády můžete obdivovat na
zámku Opočno; zatímco však u předchozích dvou zámků dobře známe tvůrce, u Opočna víme pouze to, že stavební úpravy v gotickorenesančním duchu zabraly velkou část 16. století; jména stavitelů ani architektů neznáme.
Překrásné renesanční arkády můžete vidět také na nádvoří
zámku v Rosicích anebo na nádvoří
zámku v Moravské Třebové – mimochodem přímo na arkády se podíváte, pokud si vyberete prohlídkový okruh
Středověká mučírna a alchymistická laboratoř.
Zázrak jménem sala terrena
Vkus pánů z Hradce tříbilo téměř neustálé cestování s panovnickým dvorem, a tak se během 16. století rozhodli proměnit starý
hrad v Jindřichově Hradci v renesanční rezidenci podle svých představ. Podle plánů Antonia Ericera, Baltazara Maggiho, Giovanni Maria Faconiho a dalších italských stavebníků bylo na III. nádvoří postaveno
Adamovo stavení, protější
Španělské křídlo a obě budovy propojily
velké arkády. Téměř o sto let mladší je pak
druhé arkádové křídlo u Rondelu, které vzniklo až v druhé polovině 17. století.
Vedle zámků stojí za povšimnutí i stavby, kde se jejich tvůrci nechali arkádami inspirovat.
Kde to je?
Arkádě postavené podél stěny a otevřené jen z jedné strany se říká slepá arkáda. Obdivovat ji můžete třeba v
Květné zahradě v
Kroměříži, kde vám poslouží jako dobrý úkryt před rozmary počasí.
Mezi arkády se dají zařadit i
saly terreny, vznosné prostory v přízemí zámeckých či palácových budov, otevřené
několika oblouky do parků a zahrad. Saly terreny objevíte například ve
Valdštejnské zahradě,
Vrtbovské zahradě a v
palácových zahradách pod Pražským hradem v
Praze, v
zahradě zámku v Klášterci nad Ohří, v areálu
Valdštejnské lodžie v
Jičíně, anebo na
zámku Libochovice.