Světově unikátní je historie Baťova, červeného města postaveného, jako středověká variace, na zelené louce. Na podmáčeném pozemku vzniklo nejprve letiště, poté továrna a k tomu všemu přibylo "město".
Vilová čtvrť, velkoryse koncipované parkové náměstí, městská zeleň, školy a obchody. Před tím vším ovšem musela být rybničnatá oblast zavezena zeminou, aby bylo vůbec možné stavět. A tak hora musela dolů. Následná
investiční činnost firmy Baťa zahrnovala například zřízení pobočky
Baťova obchodního domu, vybudování
koupaliště s tanečním parketem zvaného Baťova riviera (1934), dokončení reprezentačního Společenského domu s hotelem, restaurací, kinem a dalšími společenskými prostorami (1936).
V baťovských
Otrokovicích můžeme obdivovat stavby z dílny
architekta Vladimíra Karfíka, které charakterizuje režné zdivo neboli
neomítnuté oranžové cihly. Další prvky na baťovských stavbách kombinují toto zdivo s omítnutými částmi, širokými parapetními pásy a prosklenými otvory v duchu konstruktivismu. Stavby tak působí nesmírně
elegantně, minimalisticky a vzdušně. Dalšími známými architekty, kteří se podepsali pod dílo Baťova, jsou
F. L. Gahura, J. Voženílek, M. Drofa, ale také
světově známý architekt Le Corbusier či B. Fuchs.
Dne
1. ledna 2023 bylo místní části Otrokovic
oficiálně uznáno pojmenování Baťov. Do té doby místní říkali této čtvrti také Bahňák. Pro sjednocení názvu se vyslovili zastupitelé a s ohledem na historické skutečnosti tak město vzdává hold
Baťům.