Cesta partyzánské brigády Mistra Jana Husa je dlouhá 25 km a vede z Krucemburku k Cyklo Areně Vysočina v Novém Městě na Moravě.
Trasa vede z
Krucemburku do Vojnova Městce a poté
rozlehlými lesy. Nejprve k osadě
Nová Huť, pod kopec Tisůvka a na
Cikháj, obec ukrytou v lesích
Žďárských vrchů. Cesta pokračuje proti proudu
Svratky ke stavidlu Sražená voda, umělému kanálu se stavidly propojující Svratku a Stržský potok. Posléze vás dovede až k
pramenu Svratky s pomníkem.
Po cestě uvidíte
Brožovu skálu – tři mohutné skály sahají do výšky až dvaceti metrů. Jsou tvořeny rulou a byly vytvarovány působením mrazu a ledu v pleistocénu. Pak trasa zamíří k obci
Tři Studně, která je rekreačním srdcem oblasti. Milovníkům koupání je zde k dispozici
rybník Sykovec a Medlov. Za Vachovicemi projde stezka Bílou skálou s výhledem do kraje a dostane se až k
Cyklo Areně.
Z historie partyzánské brigády:
Parašutistická skupina Mistr Jan Hus byla nad českým územím vysazena 26. října 1944. Původně měla seskočit nedaleko
Velkého Dářka u
Žďáru nad Sázavou. To se ale nepovedlo, a tak celý výsadek skončil v okolí
Čáslavi. Podobně jako řada dalších
sovětských výsadků byla skupina zformována Ukrajinským štábem partyzánského hnutí v Kyjevě. Došlo k tomu 16. srpna 1944 a o pár dní později byla dána k dispozici
partyzánskému štábu 1. Ukrajinského frontu. Cílem bylo destabilizovat nacistickou okupační moc v oblasti Železných hor a Žďárských vrchů, provádět zde partyzánské akce, zpravodajskou činnost a zakládat
ilegální národní výbory.
Úspěch zaznamenali partyzáni v
únoru 1945, kdy zaútočili na projíždějící
auto SS nedaleko Havlíčkova Brodu. Chtěli ho zastavit a zabavit, a aniž by to tušili, zastřelili při tom vysokého
důstojníka Bruno Waltera, jenž právě projížděl Protektorátem z Berlína do Vídně. V březnu 1945 se měla skupina přesunout z Dědic u Zbýšova na Žďársko. V
lesích u Leškovic se rozhodli k dennímu odpočinku. Vybrali si ale špatný úkryt na místě, odkud navíc nebylo možné uniknout. Němci zachytili jejich vysílání a šli po partyzánech najisto. Boj probíhal od šesté večerní do čtvrté ranní. Proti německé přesile
neměli partyzáni šanci. Zachránil se
pouze jeden, a to, když se večer před bojem rozhodl vyhledat blízkou partyzánskou skupinu, kterou nakonec (s pomocí místního rolníka) našel.