V Bechyni se klene nad hlubokým údolím železobetonový obloukový most dokončený roku 1928 podle projektu Ing. E. Viktory. Svým devadesátimetrovým rozpětím a výškou třicet osm metrů nad hladinou Lužnice skutečně připomíná oblouk duhy, kterou slunce zapomnělo v lužnickém údolí.
Až do roku 1928 měla Bechyně pouze jediný most. Ten však přestal vyhovovat narůstající dopravě. 11. září roku 1924 proto zadali zástupci města vypracování kompletního projektu Dr. Ing. Eduardu Viktorovi, s návrhem, aby most překračoval Lužnici v nejužším místě skalnatého údolí. Na stavbě pracovalo na 400 osob, z toho 17 kovářů a zámečníků, 56 tesařů a kolářů, 30 betonářů a zedníků, zbytek tvořili ostatní dělníci různých oborů. Ke stavbě bylo zapotřebí 2 200 m³ dřeva pro skruže a bednění, 2 500 tun cementu a 500 tun železa. Pro beton byl použit písek z Lužnice a štěrk z nedalekého kamenolomu Čermák. Stavba byla dokončena v létě roku 1928, slavnostní zahájení provozu připadlo na desáté výročí vzniku naší republiky, 28. října. Nejkrásnější pohled na "duhu", rozkročenou nad břehy Lužnice, je ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady, na okraji strmého skalnatého srázu.
Most patří k nemnoha stavbám, které sdružují silniční a železniční dopravu. Elektrická dráha Tábor – Bechyně byla první elektrifikovanou tratí v Česku, navržená Ing. Františkem Křižíkem. 24 kilometrová trať je v provozu od 20. června 1903 a napájí ji ojedinělý systém stejnosměrného napětí 1500 V. Přijíždí-li dnes vlak od Bechyně, je povolen současný provoz automobilů. Přijíždí-li vlak v opačném směru od Tábora, je souběžný průjezd silničních vozidel zakázán.