Poutní kostel Panny Marie Sněžné byl vystavěn na jižním okraji města v novorománském slohu v letech 1850 – 1867 podle plánů domácího zednického mistra Jana Buchingra pro velké množství poutníků, kteří přicházeli do Kašperských Hor každoročně na pouť 5. srpna.
Základní kámen stavby byl položen roku 1850. Prvním stavitelem kostela byl
kašperskohorský mistr Jan Buchinger. Stavba byla však po třech letech pro nedostatek finančních prostředků pozastavena. Objekt dokončil po patnácti letech
sušický stavitel Mirvald. Chrám byl
vysvěcen 5. srpna 1868. Jedná se o novorománskou stavbu se dvěma věžemi na západní straně. A proč se kostel jmenuje kostel Panny Marie Sněžné? Podle pověsti, jednoho léta, právě ve výročí zázraku, na kostel nasněžilo a celá jeho střecha byla bílá.
V blízkosti poutního kostela se nachází
poutní kaple Panny Marie Klatovské, zvaná Grantl, původem ze 17. století. Přestavět ji dal děkan Mikuláš Toepper v roce 1816. Manželé Jiří a Anna Prunovi sem už v roce 1690 umístili
milostný obraz Panny Marie Klatovské namalovaný na dřevěné desce. Při severní stěně kaple vyvěrá
vydatný pramen, jehož voda byla prohlašována za léčivou.
Tradice mariánských poutí je živá dodnes, nebyla přerušena ani za komunistického režimu. Kašperskohorskou pouť, jak probíhala v 19.století, zachytil
Karel Klostermann v románu V ráji šumavském.
Legendy o kostele a obrazu Panny Marie
Stará legenda píše o vdově žijící v
Klatovech se svými dětmi. Brzy však zemřela a nejstarší
syn se vydal do světa na vandr. Do ruksaku sbalil pouze
starý mariánský obraz, kopii zázračného obrazu Panny Marie Klatovské, který chovala nebožka matka vždycky ve veliké úctě. Když stoupal ke
Kašperským Horám, zastavil se
na místě, kde nyní stojí kaple Grantl (Grandlkapelle). Poté ale n
edokázal ruksak s obrazem zvednout, byl k zemi jako přikovaný.
Nechal ruksak na místě a zašel do
Kašperských Hor za děkanem s prosbou o radu. Ten mu poradil, aby
nechal obraz na místě, neb Matka Boží chce zřejmě zůstat tady. Učinil tak a zůstal ve městě do té doby, dokud nebyly na místě vztyčena boží muka. Tam se dal obraz, předtím tak těžký, lehce zavěsit.
Po nějakém čase tudy vezl jeden čeledín mouku do města. U božích muk se koně zastavily a nechtěli ani o krok dál. Čeledín
ve vzteku šlehl po obrazu bičem. Z čela Matky Boží
vytryskly velké krůpěje krve, jejichž stopy jsou na obrazu dodnes patrné. Čeledín se zděsil a při šíleném úprku se zabil.
Z daleka začaly na místo proudit davy poutníků, aby spatřili zázrak. Každoročně se konaly
kolem 5. srpna velké poutě a brzy byla zbudována kaple, která však narůstajícímu zájmu brzy nestačila. Nad kaplí tedy vyrostl i nádherný poutní
kostel, kam měl být obraz z kaple
přenesen – ten se však vždycky
vracel na své původní místo v kapli.