Obec se do povědomí zapsala příběhy žítkovských bohyň, jež nedávno oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Právě tady totiž žila do roku 2001 poslední z nich. Vesnička se nachází na samých hranicích České republiky, v malebných kopcích Bílých Karpat.
Živá vesnice
na hranicích se Slovenskem měla už od počátku tvrdý chleba. V minulosti obyvatele tvrdě sužovaly nájezdy Tatarů i Turků.
Do roku 1948 tu nebyla elektřina a teprve o dva roky později začal do obce zajíždět linkový autobus. Za těžkosti života jsou ale místní odměněni
nádhernou krajinou a kouzelnými výhledy do ní. Žítková leží geograficky v oblasti
Moravské Kopanice, která se proslavila především zemědělstvím. Místní pěstovali žito i zeleninu, nejvíce se tu dařilo
okurkám. Dodnes je v obci k vidění
soubor původních domů nebo přírodní koupaliště.
A právě tady,
vysoko v kopcích Bílých Karpat žily v minulosti
ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Obzvláště část Černé ("Čjerné") je odedávna místními ženami proslulá. Říkalo se jim
bohyně a jejich umění nazývali lidé bohyňováním. Jejich umění se zakládá na hlubokém křesťanském přesvědčení a za "božstvo" se samy rozhodně nepovažují. Označení bohyně
berou jako hanlivé. Traduje se o nich, že dokáží nejen
léčit pomocí léčivých bylin, ale také najít ztracené či
ukradené věci nebo dobře poradit v partnerských problémech. Vyhledávány byly rovněž pro ochranu před
uřknutím, na což se v minulých dobách hojně věřilo.
Díky svým schopnostem byly v minulosti velmi často
pronásledovány a pranýřovány nejen církevními hodnostáři, ale také vzdělanci a lékaři. Dokonce jsou známy i případy, kdy se
vlastní děti zřekly matky – vědmy (bohyně), aby neohrozily svoji profesní kariéru. Na druhou stranu díky snaze vymýtit tyto praktiky je v různých spisech zachováno mnoho informací o této činnosti. Příběh o poslední generaci této tajemné legendy sepsala
Kateřina Tučková ve své knize
Žítkovské bohyně, jež vyšla v březnu 2012.