Na severozápadním okraji Prahy mezi Suchdolem a Úněticemi leží místo častých výletů Pražanů, PR Údolí Únětického potoka. Toto území společně s PR Roztocký háj-Tiché údolí tvoří velký lesní a lesostepní komplex na okraji hlavního města.
Přírodní rezervace Údolí Únětického potoka se nachází na pravém svahu údolí Únětického potoka. Předmětem ochrany jsou zde s
kalnaté svahy,
zbytky stepi,
vřesovišť a především údolní niva Únětického potoka mezi Úněticemi a Roztoky. Do chráněného území patří též hřeben Kozích hřbetů a Holý vrch.
Toto působivé místo bylo
osídleno již v paleolitu a od počátku neolitu (od 5. tis. př. n.l.) je osídleno nepřetržitě. Slované se zde poprvé objevili patrně již v 6.století a průkazně se tu usadili v 10.století. Z konce 3. tisíciletí pocházejí nálezy přímo z úpatí Holého vrchu u obce Únětice (středoevropská únětická kultura doby bronzové).
Kozí hřbety obcházela v raně přemyslovské době tzv.
Velká cesta, která spojovala
Levý Hradec a
Pražský hrad.
Zajímavou částí procházky údolím potoka jsou
pozůstatky bývalých mlýnů. Nejznámějším z nich je
Trojanův mlýn, kde se v 70. letech natáčel seriál o osudech dvou písařů – p. Bouvarda a p. Pécucheta (podle Flaubertova románu).
Tůmův mlýn je jedním ze zaniklých mlýnů, po kterém zbyl jen mlýnský rybník a zbytek náhonu. Založil jej Filip Trojan kolem roku 1730. O něco později v letech 1786–87 byl postaven
Suchý mlýn hostinským J. Burdou, který několikrát vyhořel a dnes budovy slouží obytným účelům.