Nejstarší zmínka o zlínské radnici stojící na dnešním náměstí Míru pochází z roku 1569. V roce 1586 byla nově vystavěna v renesanční podobě a částečně sloužila i jako zájezdní hostinec. V srpnu roku 1921 renesanční radnice vyhořela, přitom jen rok předtím byla vypsána soutěž na novou stavbu.
Projekt radnice pro Zlín byl zpracován
arch. Františkem Gahurou jako jeho závěrečná diplomová práce, odbornou komisí byl vybrán v soutěži a patří k prvním architektovým realizacím. Stavbu prováděla
firma František Malota & Jan Krajča. Nová radnice byla
dokončena v roce 1923, do nynější podoby byla dostavěna v letech 1936-1937.
Gahura pojal novou radniční budovu jako
symbol města a z tohoto pojetí odvíjel její hmotnou konfiguraci. Bez zajímavosti není vazba
nárožní věže, evokující městskou bránu, ke znaku města. I když Tomáš Baťa nebyl s výsledkem Gahurovy práce spokojen, s odstupem času se radniční budova jeví jako dílo nadčasové.
Socha kováře na severní fasádě radnice v Bartošově ulici (dříve Kovářské) je rovněž dílem F. L. Gahury. Objekt je od roku 2001 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek.
Dodnes zde sídlí městský úřad města
Zlína (Magistrát města Zlína).
Zlínská radnice, dokončená v roce 1923, slouží nejen jako úřad, ale také jako významná kulturní památka.
Nejstarší zmínka o zlínské radnici pochází z roku 1569.
V roce 1586 byla radnice vystavěna v renesanční podobě.
V srpnu roku 1921 renesanční radnice vyhořela.
Projekt nové radnice v Zlíně navrhl architekt František Gahura.
Nová radnice byla dokončena v roce 1923.
Radnice byla dostavěna v nové podobě v letech 1936-1937.
Nárožní věž evokuje městskou bránu a má vazbu ke znaku města.
Socha kováře na severní fasádě radnice je dílem Františka L. Gahury.
Radnice byla zapsána na seznam nemovitých kulturních památek v roce 2001.
V zlínské radnici dnes sídlí městský úřad města Zlína.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.