České značky: Mikulášovice, Mikov a slavný nůž rybička

Ovšem Mikulášovice mají něco, co nemá ani mnohem větší Solingen: již více než sto let se tu vyrábí slavný nožík rybička, který patří mezi nejpopulárnější a všeobecně známé české výrobky. Společnost Mikov coby největší český výrobce nožů jich každý rok prodá přibližně sto tisíc. Kromě rybiček značku proslavily i nože lovecké, outdoorové a sportovní nebo nože určené záchranářům, často s řadou designových ocenění.
 

Od brusičů k továrně

Ve střední a západní Evropě se o výrobcích nožů a nůžek z Mikulášovic vědělo již v 18. století, kdy odtud do světa putovaly nože všech druhů a tvarů, tesáky, kordy, šavle, chirurgické břitvy a jiné speciální nástroje. Protože nožířů bylo málo, šlo o dobře prosperující řemeslo, a tak se v roce 1794 mikulášovický podnikavý obchodník Ignaz Rösler chopil příležitosti a společně s kovářským mistrem Antonem Weberem založil první továrnu na výrobu nožů. Během dvaceti let vyrostl počet pracovníků z původní stovky na dvojnásobek, zároveň ale ve městečku vyrůstaly další podniky. Zanedlouho byste ve většině domácností v Mikulášovicích a okolí jen těžko hledali někoho, kdo nebyl pracovně spojený s nožířskou výrobou.

Na přelomu 19. a 20. století zaměstnávaly továrny v českém Solingenu několik tisíc lidí a obor prosperoval i po první světové válce. Druhá světová válka naopak znamenala stopku: Mikulášovice se staly součástí III. říše a nože vystřídaly zbrojní zakázky. K nožířství se zdejší továrny vrátily až po roce 1946, kdy původní sortiment rozšířily o kancelářské potřeby.
 

Odkud se vzalo jméno Mikov?

Děrovačky, nůžky nebo hliníkové příbory, dobře známé ze školních jídelen: to všechno byly výrobky, které opouštěly závody Mikovu v řadě měst: Benešově nad Ploučnící, České Lípě, Slaném, Mostě a sousední Lipové. Po roce 1989 došlo k osamostatnění a privatizaci jednotlivých závodů, výroba nožů značky Mikov a kancelářské techniky pod značkou KIN nyní pokračuje pouze v Mikulášovicích. Ostatně firma se tak vrátila ke svým prvopočátkům: není těžké vyluštit, že v názvu Mikov se skrývá zkratka MIKulášovický KOVoprůmysl.

Kompletní dějiny místního nožířství mapuje Muzeum nožířské tradice, které najdete v prvním poschodí Městského informačního střediska v Mikulášovicích. Prohlédnete si tu jak mistrovská díla dávných nožířů a historické katalogy místních výrobců nožů, tak nože a další výrobky, které v místních továrnách vznikaly docela nedávno, historické nožířské stroje, dobové fotografie a různé dokumenty. K vidění je i dokument o národním podniku Mikov, natočený v polovině sedmdesátých let minulého století. Muzeum by mělo být výchozím bodem plánované turistické stezky, která vás provede kolem místních pamětihodností až k nedaleké rozhledně Tanečnice.
 

Co byste měli vědět o Mikulášovicích a nožích?

• Neví se, kdo rybičku vymyslel, ale nožíky s nezaměnitelným tvarem se v Mikulášovicích prý vyráběly už na konci 18. století.
• V muzeu si prohlédnete řadu rybiček, zajímavých svými „nej“. Patří k nim například „velrybička“, šedesáticentimetrová rybička vyrobená na zakázku sběratele, anebo rybička-cestovatelka, která s bývalým obchodním ředitelem firmy Mikov Ladislavem Bezděkem a jeho partnerkou Kateřinou Dvořákovou absolvovala v letech 2014–2016 cestu kolem světa po pěti kontinentech.
• Rybičku coby nůž, který je ztělesněním mikulášovické nožířské tradice, získá na památku každý tisící návštěvník nožířského muzea.
• Pro sběratele a bohaté zájemce vyrábějí v Mikulášovicích luxusní rybičky: stříbrnou nebo zlatou investiční rybičku s čepelí z damascénské oceli, která má v oku zasazený rubín.
• V informačním centru najdete také podnikovou prodejnu společnosti, která nabízí nože na zakázku.
• Víte, že nože provází řada pověr? Už někdy ve středověku platilo, že když jste darovali nůž, bylo to proto, aby dotyčný někoho zabil. Dodnes se říká, že by se nože neměly dávat jako dar, protože mohou „rozříznout přátelství“. Nehodí se prý ani jako svatební dar.