Hotel Continental v
Plzni vypráví příběh jako ze stříbrného plátna. Je v něm všechno, co má románový příběh mít. Zvláštní ovšem je, že se skutečně odehrál – jeho hlavní hrdinku uvidíte na vlastní oči na portrétu v hotelové restauraci, příběh je zachycen právě v románu
Jany Poncarové.
Arnošt Egert byl několik let vrchním číšníkem v
Nádražní restauraci v Hybernské ulici v
Praze, pak působil jako šéf restaurace v
Kralupech nad Vltavou a nakonec v
České Třebové jako nájemce Nádražní restaurace. Jeho dcera Eugenie nebyla jen z dobré rodiny, ale navíc podle vzpomínek pamětníků také jedna z nejhezčích dívek ve městě. Podle přání rodičů se v roce 1931 provdala za
Emanuela Ledeckého. Také on pocházel z lepší rodiny: jeho rodiče totiž v roce 1928 za tři miliony korun koupili
plzeňský hotel Continental.
Emanuel studoval hotelovou školu ve Švýcarsku, hoteliérskému řemeslu se učil v Londýně i v New Yorku, ovšem o osm let mladší Eugenii připadal „starý a zkostnatělý“, jak se později nechala slyšet. Jako poslušná dcera však splnila přání svých rodičů a provdala se.
Na trápení ale nebyl čas, novomanželka přinesla velké věno, takže se Emanuel rozhodl budovu zrekonstruovat po vzoru evropských a amerických hotelů. Pohodlné pokoje byly vybavené stylovým nábytkem a klimatizací, k hotelu patřila i skvělá kuchyně, dováželo se sem víno z Francie a vybrané lahůdky. Ve 30. letech se v
Plzni jen stěží dalo najít lepší
ubytování. Luxus lákal luxusní hosty, ovšem kniha hostů se ztratila, a tak si nemůžeme ověřit jejich jména.
Víme ovšem, že Eugenii a Emanuelovi se narodily dvě děti, dcera a syn, a že na začátku druhé světové války se Egertovi z Třebové přestěhovali za dcerou do Plzně. Tragické následky měl pro celou rodinu nálet 20. prosince 1944, kdy jedna z bomb zasáhla také
hotel Continental a zabila 70 lidí. Mezi nimi byli i manžel a otec paní Eugenie, maminka v té době zemřela v nemocnici.
Eugenie sice zůstala sama se dvěma malými dětmi a se zničeným hotelem, hned se ale pustila do jeho obnovy. Když na konci války v hotelu Continental zřídil své provizorní velitelství brigádní generál
John Hinds, do mladé vdovy se zamiloval a slíbil jí, že se rozvede a vrátí se pro ni. Když doma koupil pro svou vyvolenou prsten a hledal někoho, kdo by jí ho doručil, volba padla na mladého diplomata
Jiřího Janečka, který se v té době vracel do vlasti. Prsten převezl přes oceán, setkal se s Eugenií – a za tři týdny se vzali.
Janečkovi záhy odjeli do USA, kde se rodina rozrostla o další děti, Eugenie ale ještě před odjezdem předala správu hotelu
Josefu Ulčovi. Ten jí v dopisech psal, že komunisté hotel znárodnili, interiéry zbavili prvorepublikového luxusu, vysoké rozměrné pokoje přepažili a vybavili je sektorovým nábytkem.
„Ulč byl nepohodlný, a tak ho odveleli do hotelu Esplanade v Mariánských Lázních. Jednoho rána, někdy začátkem padesátých let, toho měl dost a skočil ze střechy,“ říká
George Janeček, Eugeniin syn. V devadesátých letech společně s matkou a bratrem Emanuelem hotel restituovali.
Nakrátko se do Plzně vrátila i Eugenie, nakonec ale rodina hotel prodala novým majitelům, kteří pokračují v citlivé renovaci a vracejí budově šarm. Skutečná Eugenie zemřela, ale v hotelu žije dál: z obrazu dohlíží na provoz restaurace. Jestli vás její příběh zaujal, zajděte se na ni podívat a vypijte si s ní šálek kávy nebo sklenku vína. V hotelu se dokonce pořádají speciální prohlídky, kdy
Jana Poncarová provede zájemce po stopách hoteliérky Eugenie, a to včetně jejího apartmá.