Kromě
Zbabělců je
Josef Škvorecký (1924–2012) autorem asi padesáti knih. K nejznámějším patří ty, jimiž jako autorovo alter-ego, tedy druhé já, prochází jako hlavní hrdina
Danny Smiřický – například romány
Prima sezóna, Zbabělci, Konec nylonového věku, Mirákl, příběh inženýra lidských duší a
Tankový prapor. V něm je doktor filosofie Danny Smiřický v rámci povinné vojenské služby přidělen k tankovému praporu a zažívá veškerou absurditu, zuřivost i neschopnost armády v časech totalitního režimu.
Tankový prapor začal Škvorecký psát asi půl roku po návratu z vojny, na jaře roku 1954, a dokončil ho v zimě téhož roku
. „Měla to být pouze první část „velkého českého románu“ (podle vzoru The Great American Novel) o životě v padesátých letech, jenže ten jsem nikdy nenapsal,“ říká.
„Při přepisu na stroji jsem rukopis označil „fragment z doby kultů“, abych se vyhnul kritickým výtkám literárně vzdělaných čtenářů tehdejšího undergroundu, týkajícím se stavby textu. Strojopis, jak to tehdy bývalo, koloval mezi přáteli a známými a existovalo i několik neautorizovaných opisů, z nichž jeden se dostal do nepravých rukou předlohy k jedné postavě té frašky, ale ta to naštěstí přijala s humorem. Po pádu starého režimu chtěl bývalý velitel mé roty vědět, který „z těch idiotů je on“. Ujistil jsem ho, že žádný. Byl to hodný velitel a padl jen za oběť obecné idiotizace těch dob, jež neměla co dělat s individuální inteligencí.“
Tankový prapor v roce 1969 francouzsky vydal pařížský Gallimard, pak následovala vydání dánsky, chorvatsky či anglicky. V roce 1971 ho Škvorecký
vydal ve vlastním exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers s předmluvou
Jiřího Voskovce, a následovala další čtyři vydání. Šlo o komerčně nejúspěšnější knihu nakladatelství, ovšem v totalitním Československu kniha dvacet let kolovala hlavně v samizdatových vydáních a opisech na téměř průhledném průklepovém papíře. Po pádu starého režimu Tankový prapor poprvé vyšel v nakladatelství Galaxie až v roce 1990.
Záhy poté následoval film
Tankový prapor s
Lukášem Vaculíkem v hlavní roli. V roce 1991 ho natočil
režisér Vít Olmer a po pádu starého režimu šlo po téměř padesáti letech o
první český celovečerní film, který vyrobila soukromá společnost. V té době ještě platil starý zákon o znárodnění a monopolu kinematografie
prezidenta Beneše, a tak vlastně šlo o nelegální kousek. Ovšem vyplatil se:
Tankový prapor se stal nejnavštěvovanějším filmem roku 1991 a prolomil bariéru, která bránila soukromému podnikání v českém filmu.
Stejně jako se řadě lidí zfilmovaná verze líbí víc než knižní předloha, další si Škvoreckého
Tankový prapor pletou s
Černými barony Miloslava Švandrlíka. Také ten se záhy po roce 1989 dočkal zfilmování a zahráli si v něm dokonce stejní herci, kteří účinkovali ve snímku Tankový prapor:
Miroslav Donutil, Milan Šimáček, Václav Vydra a
Miroslav Táborský. A zajímavost? Danny Smiřický není jedinou postavou Tankového praporu s reálnou předlohou. Skutečné vzory měli také
major Borovička přezdívaný
Malinkatý ďábel nebo iniciativní
poručík Hezký. Scénář k filmu napsal
Radek John za neuvěřitelných čtrnáct dní. Knižní
vojenský prostor Kobylec filmaři objevili v
Nové Vsi pod Pleší a na tankodromu v
Podbořanech, kasárny byly v
Berouně. Režisér
Vít Olmer se během natáčení seznámil se svou budoucí manželkou
Simonou Chytrovou a kvůli Tankovému praporu údajně odmítl režii
Obecné školy, kterou
Zdeněk Svěrák psal přímo pro něj.