Zde je také na místě zmínit český příspěvek evropskému volejbalu, tzv. „bagr“. A to proto, že v některých publikacích je nesprávně uváděno, že právě tato novinka nám pomohla v roce 1955 k dvojnásobnému titulu mistrů Evropy. Vyskytoval se u nás na základě „lidové tvořivosti“ ve více variantách již v předchozích letech, ale jen jako „úder z nouze“ v případě, že hráč již nedokázal odbít míč padesátá léta prsty. Náš významný volejbalový teoretik a metodik doc. František Stibitz vydal v roce 1954 (kdy působil jako asistent na katedře sportovních her ITVS UK) učební skriptum „Sportovní hry II. – Odbíjená“. V něm tento prvek povýšil na jednu z herních činností a nazval jej „odbití obouruč spodem“. Míče se dosud vybíraly dlaněmi nebo pěstmi, a pokud nebyla obě zápěstí při úderu spojená, rozhodčí to posuzovali jako chybu (tažený míč či dvojdotek). Doc. Stibitz doporučil zápěstí obou paží spojit a to tak, aby odrazová plocha byla co největší. Správný způsob „bagrování“ ve skriptu demonstroval na fotografiích jeho žák Zdeněk Malý (viz obrázek). Původní skriptum bylo v roce 1958 vydáno knižně pod názvem „Odbíjená“, stalo se šlágrem a bylo přeloženo v NDR (1958), Rumunsku (1959) a SSSR (1960). Částečné překlady vyšly ještě v Brazílii, Nizozemsku, Polsku a NSR. Volejbaloví trenéři v zahraničí začali „odbití obouruč spodem“ zařazovat do nácviku, jenom u nás nebyl tento herní prvek brán vážně. Naši reprezentanti v této dekádě dál přijímali a vybírali i ty nejtěžší balony prsty a naši nahrávači udivovali svět nahrávkami prstovou technikou i v pádech vpřed, tedy při „rybičkách“. Že „bagr“ neovládáme, se provalilo až na ME 1963 …