Echolokační volání letounů uslyší návštěvníci jeskyní v
Dómu naděje. V místě, kde se pořádají občasné koncerty. Má totiž výbornou akustiku. Běžní turisté ji mohli doteď ocenit pouze při poslechu reprodukované hudby, kterou jim průvodci v závěru trasy pouštěli. Od 1. dubna 2023 ji doplní i
čtyři netradiční ukázky. Správci jeskyní vybrali letouny, které v jeskyni pravidelně potkávají. Na prvním místě je to tedy vrápenec malý, náš nejčastější zimní spáči. Další hlasy patří netopýru brvitému, velkému a také rezavému. Ten poslední
pod Špičákem sice nehibernuje, ale běžně se pohybuje v okolních lesích. Každý hlas je originál, každý zní úplně jinak. Reprodukované nahrávky hlasů vrápence a netopýrů, které návštěvníci uslyší, se podařilo zaznamenat prostřednictvím takzvaných bat detektorů.
Tuzemští netopýři a vrápenci vydávají chvěním hlasivek v hrtanu série krátkých
ultrazvukových signálů, které vysílají otevřenou tlamou či nozdrami a odrazy vln od překážek zachycují citlivým sluchem. Tak získávají ve tmě informaci o prostoru, ve kterém se pohybují a rovněž o výskytu potravy, tedy zejména hmyzu. Na této skutečnosti je založena i moderní metoda zjišťování výskytu, takzvaný
bat detektoring. Používají se k tomu přístroje registrující druhově specifické
ultrazvukové signály.
Jeskyně Na Špičáku je jednou ze čtrnácti zpřístupněných jeskyní v péči Správy jeskyní České republiky. Podzemí je součástí
Národní přírodní památky Na Špičáku, vyhlášené roku 1970 na ploše 7,05 hektaru. Výjimečnou jeskyni vytvořily ledovcové vody při periferii
čtvrtohorního kontinentálního ledovce. Je nejstarší písemně doloženou jeskyní v ČR, s historickými
nápisy na stěnách datovanými k z roku
1519 a odborně zrestaurovanou renesanční malbou
Adorace Krucifixu z poloviny 16. století.
Tajemné podzemí poblíž lomu takzvaného
supíkovického mramoru je turistům otevřeno už od roku 1885. U zpřístupnění podzemí stál
Sudetský horský spolek (Sudeten-Gebirgsverein) s čestným předsedou Johanem Ripperem, zetěm
zakladatele jesenických vodoléčebných lázní Vincenze Priessnitze.
Prohlídková trasa se roku 1955 dočkala elektrifikace a prodloužení. Z dosud známé celkové délky 410 metrů je citlivou formou veřejnosti zpřístupněno 220 metrů chodeb a síní.