Odkud se ionty ztrácí?
Pokud se nějakým způsobem přepínáte, vaše tělo se zahřeje i o několik stupňů. Pochopitelně se začne potit. S potem odcházejí z těla minerály a ionty (ty jsou z chemických prvků s elektrickým nábojem). Tím se dostává váš organismus do nerovnováhy. Následkem mohou být v lepším případě křeče, v tom horším kolaps z vyčerpání. Vhodnými prostředky se dá takové riziko snížit na minimum.
Jak si připravit „ionťák“ doma?
Pokud chcete ušetřit, není problém udělat si iontový nápoj svépomocí. Potřebujete tekutiny a energetický zdroj. Stačí uvařit čaj, protože to je voda a draslík. Lehce jej vychladit (studené nápoje se ke sportování nehodí), trochu osladit (nejlépe medem) a jen trošku přisolit, aby ani nebyla cítit slaná chuť. Sůl dodá ionty sodíku a chloru (NaCl). Podle odborníků by s tímto nápojem měli vystačit i výkonnostní sportovci.
K čemu jsou kupované přípravky?
Pochopitelně kupované iontové nápoje mají také něco do sebe. Výrobci do nich totiž dokáží dostat daleko více iontů, než se vám to kdy podaří doma. Obsahu iontů v nápojích se říká „tonicita“ a určuje se v porovnání s jejich obsahem v krevní plazmě. Pokud dojde k opravdu vysokému výdeji (to zejména u vrcholového sportu), přijdou takové nápoje zcela jistě vhod.
Jak se dělí iontové nápoje?
Nejpoužívanější jsou nápoje hypotonické. Ty mají nižší obsah iontů než plazma a v zásadě se starají hlavně o doplnění tekutin při sportování, než o nějaké machinace s ionty. Jsou to právě ty nápoje, které vás případně jako jediné budou zajímat.
Vyšším stupněm jsou nápoje izotonické, které mají stejný obsah iontů jako plazma. Ty používají sportovci, kteří nejsou v plném nasazení tak dlouho, ale stejně se vydatně potí (tenis, squash). Obsahují zejména sodík, draslík, vápník a magnézium.
Hypertonické nápoje obsahují tak silné koncentrace iontů, že se s nimi běžně nesetkáte. Aplikují se většinou nitrožilně při lékařských zákrocích.
Hrozí rizika?
Hrozí. Iontové nápoje nejsou voda a pít by se měly jen tehdy, když je to opravdu potřeba. Ve většině případů vystačíte s domácím „ionťákem“ a hypotonickými druhy. Pokud to s nimi přeženete, můžete se těšit na ledvinové potíže. I zde platí, že méně je někdy více.