Krkonošská příroda, podobně jako příroda dalších českých národních parků, chráněných krajinných oblastí, ale také lokalit evropské soustavy NATURA 2000, je takovou
oázou rostlinných i živočišných druhů. V
Krkonoších má svůj domov přinejmenším
15 000 druhů
bezobratlých, z toho například na 1 000 druhů motýlů (denních i nočních), 1 300 druhů brouků, 74 druhů měkkýšů, 428 druhů pavouků či 20 druhů vážek. Žije zde přes
320 druhů
obratlovců, z čehož je 1 zástupce kruhoústých (mihule potoční), 5 původních druhů ryb,
10 druhů
obojživelníků,
6 druhů
plazů,
278 druhů hnízdících nebo protahujících
ptáků a minimálně
60 druhů
savců.
I mezi
krkonošskými živočichy jsou příklady nedávných
návratů –
vlk obecný,
vydra říční,
datlík tříprstý, snad i
rys ostrovid. Ale také kandidáti na
místní vyhynutí tetřívek obecný či
slavík modráček tundrový. Jsou tu druhy, svědčící o poslední době ledové, tzv. glaciální relikty (huňatec žlutopásný či hraboš mokřadní) i endemické (vřetenovka krkonošská).
V
Krkonoších roste na
1 200 druhů
cévnatých rostlin. I mezi nimi jsou endemické druhy (které nerostou nikde jinde na světě), jako zvonek český, jeřáb sudetský, bedrník obecný skalní, lomikámen pižmový čedičový a další, stejně jako glaciální relikty (všivec krkonošský, ostružiník moruška, lomikámen sněžný, vrba laponská, či rašeliník Lindbergův). Poslední výzkumy ukazují, že počet krkonošských druhů
hub by mohl dosahovat až
2 000, roste tu
550 druhů
mechů a přinejmenším
350 druhů
lišejníků.
Nejpestřejší chráněné území v Čechách
Tato čísla znějí monumentálně – a vlastně docela monumentální jsou. A to nejsou
Krkonoše ve skutečnosti nejpestřejším českým chráněným územím, co do počtu druhů, ve srovnání třeba s
NP Podyjí nebo
CHKO Bílé Karpaty. Nutnost ochrany přírody chráněných území je snad naprosté většině lidí zřejmá, nicméně sama o sobě nestačí. Národní parky zaujímají pouze
1,5 % území Česka, na dalších
14,4 % pak leží
chráněné krajinné oblasti. Další cca
3 % státu tvoří
maloplošná chráněná území a lokality
NATURA 2000. Pro zachování biodiverzity je bezpodmínečně nutné nezapomínat ani na ochranu živočichů a rostlin v tzv. volné krajině, tedy
mimo chráněná území, a zohlednit ji v zemědělské praxi i dotacích, při stavbě infrastruktury i při rozvoji obcí.
Neobejdeme se ani bez
obnovy částí
naší země, které jsme v
minulosti přírodě vzali. V
Krkonoších se navrací přírodě zpět třeba některé dnes již nepotřebné dřevařské cesty, ochranáři a biologové pomáhají aktivními zásahy k rychlejšímu přechodu pozměněných lesů do přírodě bližšího stavu,
vrací zpátky vodu do kdysi podmáčených a rašelinných smrčin i na v minulosti odvodněná vrchoviště (horská rašeliniště).
Mezinárodní den biologické rozmanitosti, který připadá na 22. května, je světovým dnem zaměřeným na povědomí o významu biologické rozmanitosti a potřeby ochrany přírody.
Ústřední heslo letošního svátku biodiverzity je 'Buďte součástí plánu', které vyzývá všechny jednotlivce i organizace k aktivní účasti na ochraně a obnově přírody.
Úbytek rozmanitosti přírody zahrnuje vymírání druhů a úbytek početnosti druhů, které sice zatím nevymírají, ale jejich populace klesají.
V české přírodě je tento trend nejvíce patrný na dříve běžných druzích ptáků, zejména zemědělské krajiny, a na populacích denních motýlů.
V Krkonoších má svůj domov přinejmenším 15 000 druhů bezobratlých.
Mezi endemické druhy rostlin v Krkonoších patří zvonek český, jeřáb sudetský, bedrník obecný skalní a lomikámen pižmový čedičový.
Chráněná území a lokality NATURA 2000 jsou klíčová pro ochranu biologické rozmanitosti, poskytují životní prostředí pro mnoho druhů rostlin a živočichů, a to i ty, které jsou vzácné nebo ohrožené.
Národní parky a chráněné krajinné oblasti zaujímají významné území a slouží k ochraně unikátních přírodních biotopů a biodiverzity, ale zabírají pouze 15,9 % území Česka včetně ostatních maloplošných chráněných území.
Krtek – Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí je unikátní budova určená k rozšíření vzdělávacích aktivit směrem k veřejnosti v oblasti ochrany přírody a environmentálního vzdělávání.
V 16. století lákal Obří důl bylinkáře, kteří zde sbírali 'zázračné' bylinky, zejména o svatojánské noci.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.