Pane ministře, jak jste prožil dobu koronavirovou? Tuším, že většinu času v práci?
Tušíte správně. Vedení resortu zahraničí i za běžných podmínek představuje práci 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. V době pandemie to platí dvojnásob. I když to nejhorší už máme za sebou. S kolegy na ministerstvu jsme v době repatriací pracovali skutečně non-stop, držely se noční směny, já sám jsem kolikrát do noci zařizoval povolení pro lety a podobné záležitosti. Bylo to pár neskutečně náročných měsíců, ale je to naše práce. Jsem rád, že všichni dorazili nakonec domů v pořádku a teď se situace pomalu vrací k normálu.
Jak jste měli organizovanou práci na vládě a jak na ministerstvu?
Bylo to v obou případech podobné. V nejužším vedení jsme se na ministerstvu setkávali osobně, ale jinak jsme zavedli přísná hygienická opatření. Byly jasně rozdělené úkoly, lidé, kteří nemohli dočasně pracovat na svých agendách, tak složili např. v našem callcentru, kde jsme se snažili lidem poskytnout co nejvíce informací. Byly to tisíce hovorů, tisíce mailů, které jsme odbavili jen v Praze. K tomu další stovky a tisíce odpovídaly naše ambasády. Vládu jsme na rozdíl od toho měli poslední asi dva měsíce online, fyzicky jsme se vídali jen na tiskových konferencích. Ale ta organizace byla podobná, mimo mimořádná jednání, byť byla téměř každý den, jsme se samozřejmě vzájemně informovali, pokud došlo k nějakému posunu. Obecně si myslím, že koronakrize opět potvrdila schopnost Čechů se semknout, když jde do tuhého.
Měla většina zaměstnanců zamini práci z domova? Vy jste asi žádný home office neměl?
Práce z domova pro nás není (i s ohledem na zabezpečení naší komunikace) tak snadná jako třeba pro firmy v soukromém sektoru. Zdraví ale bylo a je na prvním místě, takže jsme ministerstvo rozdělili na tým A a tým B, „směny“ se střídaly po několika dnech. Lidé napříč se nesměli potkávat, takže někteří kolegové se třeba 2 měsíce neviděli. Výjimku mělo nejužší vedení ministerstva, jak už jsem říkal. My jsme byli v kanceláři samozřejmě po celou dobu.
Co pro vás konkrétně bylo v začátcích nejsložitější? Musel jste vysvětlovat sousedním a dalším zemím, že jsme podnikli razantní opatření jako jedni z prvních? Pochopili to?
V začátcích bylo rozhodně nejtěžší se zorientovat v chaotické situaci, která panovala. Ve světě byl skutečně zmatek. Médii se šířilo mnoho polopravd, státy a instituce měly rozličné pohledy na řešení situace a běžní lidé měli řadu obav. Bylo potřeba se zastavit, nadechnout se a začít systematicky pracovat. Že je situace vážná bylo velmi brzy jasné všem, a proto nebylo složité vysvětlování potřeba. Kolegové chápali, že se snažíme zabezpečit zdraví našich občanů, zabránit šíření viru a ve výsledku tak ochránit i je.
Jak probíhala a probíhá koordinace zejména se sousedními zeměmi? Byli jste ve spojení s centrálními vládami, ale třeba i se spolkovými zeměmi v Německu (Sasko, Bavorsko…) a Rakouska (Horní a Dolní Rakousko…)?
Jednání se sousedními zeměmi probíhalo velmi intenzivně – bylo nám jasné, že kvůli našemu historickému (v případě oddělených rodin) a ekonomickému (v případě pendlerů) propojení musíme být flexibilní. Ne vždy to nutně byla jednání striktně oficiální, často to byly telefonáty s kolegy ministry i třeba v nočních hodinách... Primárně probíhala jednání samozřejmě na centrální úrovni ale speciálně třeba s Německem i na té zemské – s Bavory a Sasy. Jednání teď budou pokračovat dál, zejména se zeměmi mimo EU. Doufám, že se podaří nastavit společná evropská pravidla.
Byl jste zprvu oddělen od rodiny, jak jste to doma prožívali?
Přiznám se, že posledních pár měsíců bylo složitých i doma – byl jsem v práci víc než jindy, manželka s dětmi z preventivních důvodů odjely mimo Prahu. Pevně ale věřím, že rodina vnímala důležitost práce v době pandemie, chci jim za to všem poděkovat. Snažím se jim to teď vynahradit, těšíme se na společnou letní dovolenou.
Jak to podle vás Česko zvládlo? Jaké jste měl reakce od zahraničních kolegů, ptali se vás na zkušenosti?
Dle mého názoru Česko pandemii koronaviru zvládlo velmi dobře. Jistě, nepovedlo se úplně vše zcela na jedničku, je ale potřeba přihlédnout k tomu, že to bylo skutečně něco, s čím jsme se v mnoha ohledech ještě nesetkali. Každý vyhasnutý život mě velmi mrzí, s ohledem na počet nakažených a také zemřelých jsme ale jednou z nejméně zasažených zemí na světě. Přísná, i když někdy mezi našimi občany nepopulární, opatření měla na zvládání epidemie zásadní a pozitivní vliv. Toho si rozhodně všímají i naši zahraniční partneři, kteří mi často při setkáních, nebo videokonferencích k úspěšnému zvládnutí koronaviru gratulují.
První fáze uvolňování hranic už začala. Probíhá to podle vašich představ? Kde a v čem se případně objevují problémy?
Samozřejmě, že ideální to v začátcích nebylo. Existuje řada výjimek a spousta individuálních příběhů, které jsme museli řešit za běhu. To se týkalo například smíšených manželství, kdy jeden rodič byl Čech a druhý Němec. Po několika dnech se ale situace stabilizovala. Lidé k nám nicméně volají nepřetržitě, protože informací z médií koluje spousta a často nejsou přesné.
Jak náročné bylo a je jednání o tom, jak vše skloubit s ostatními zeměmi?
V tuto chvíli to představuje největší část naší agendy. Náročné to je o to víc, že vše probíhá videokonferenčně.
Jste spokojen s plánem druhé fáze?
Jsem rád, že se nám podařilo vyjednat reciprocitu s většinou sousedních zemí, to je pro Čechy klíčové. Většina z nich se nyní nechce pouštět do exotických dovolených, ale chápu, že představa dovolené v Česku zvlášť po karanténě není pro všechny atraktivní. Jsem proto rád, že se nám podařilo vyjednat v podstatě návrat k normálu s našimi sousedy, ale i možnost dovolených v Chorvatsku, Bulharsku nebo třeba Řecku.
A kdy počítáte s nějakou třetí fází?
Třetí fáze bude otevření schengenských hranic a tím pádem vyjednávání s mimoevropskými státy. Vnější hranice Schengenu se otevřou nejdříve 1. července. V té první vlně to bude pro balkánské státy jako je Srbsko nebo Černá hora. Další pak budou následovat.
Jaké vás ještě čekají úkoly v souvislosti s pandemií?
Určitě to bude právě vyjednávání s mimoevropskými státy o povolení vstupu pro naše občany. Čechy zajímá Egypt, Maroko a další oblíbené dovolenkové destinace. Rádi bychom se také podívali na lepší fungování systému DROZD (dobrovolná registrace českých občanů při cestách do zahraničí), který jsme využívali při repatriacích a ukázalo se, že má ještě pár slabin. Další prioritou bude také pomoc s návratem k normálu pro naše exportéry a přilákat zpět do Česka zahraniční turisty.
Co byste řekl cizincům, turistům mířícím k nám? Mají mít z něčeho obavy?
Je jasné, že v době pandemie měli lidé různé obavy, a to nejen v Česku. Rád bych ale zahraniční turisty ujistil, že Česko je jednou z nejbezpečnějších zemí světa, se šířením nákazy jsme se vyrovnali velmi dobře a nyní už platí jen minimum omezení či zákazů, např. dále nosíme v MHD roušky.
Kde vy sám rád trávíte v Česku volné chvíle? Kde to máte rád a proč?
Pro mě je především důležité, že volné chvíle trávím se svou rodinou. Klidně v Čechách, aktivně a na výletech. Jsem taky vášnivý cyklista, takže když se najde chvilka, věnuju se i své silničce.
Kam pojedete letos na dovolenou?
Původně jsme plánovali Dánsko na kolech, ale vzhledem ke stávající situaci to nakonec vidíme na hezkou českou dovolenou, možná pár dní strávíme na Slovensku.