1. Svatý kopeček v Mikulově
Spousta lidí se na
Svatý kopeček vrací při každé návštěvě
Mikulova, a to kvůli
nádherným panoramatickým výhledům na město a jeho okolí. Když chcete vidět, co všechno
Mikulovsko nabízí, musíte právě sem. Bloudit rozhodně nebudete, o to se postará prastará
křížová cesta, jedna z nejstarších u nás. Zahrnuje
čtrnáct kapliček, kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu. Je to tak líbezné místo, že se ani nechce věřit, že vzniklo kvůli moru. Ale je to tak: křížovou cestu nechal vybudovat
majitel mikulovského panství kardinál František Dietrichstein jako poděkování bohu za překonání morové epidemie v roce 1622.
2. Mikulovské vyhlídky
Pohled do městských uliček a do okolí plného vinic se nabízí i z dalších míst, třeba z
Kozího hrádku aneb někdejší dělostřelecké věže, z
věže kostela sv. Václava anebo ze
zahrad a teras
mikulovského zámku. Sídlí v něm
Regionální muzeum a můžete se vypravit na několik prohlídkových okruhů. Podíváte se do
knihovny, do
vinařské expozice, mezi
Římany a Germány do kraje pod Pálavou anebo do
zámeckého sklepení s obřím vinným sudem?
3. Portz Insel a ztracený cihlový most
V období pozdní renesance a raného baroka vznikla jižně a východně od
Mikulova až magicky působící krajina, jejímž sjednocujícím prvkem byla voda. Byly tu kaskády rybníků a sádky, potoky a náhony, mlýny a rybárny, aleje a sady, mosty a letohrádky. Na
ostrově v rybníku Portz dal kardinál Dietrichstein postavit
letohrádek s květinovou výzdobou a lesní zahradou – místo potěšení, oddechu a reprezentace.
Ostrovní areál Portz Insel, přístupný po dlouhém cihlovém mostu a s Mikulovem propojený dva a půl kilometru dlouhým stromořadím, byl ještě koncem 19. století označován za
krajinářský klenot jedinečné krásy. Jenže při stavbě železnice byl rybník vysušen, most se ocitl na souši a nakonec i s letohrádkem na dlouhá desetiletí zmizel v nepřístupném pohraničním pásmu. Po rekonstrukci, která proběhla doslova na poslední chvíli, v letohrádku sídlí
rodinné vinařství Víno Cibulka. Most, dlouho zakrytý nánosy bahna, byl obnoven společně s původními historickými stezkami.
4. Synagoga, mikve a židovská čtvrť
Máte rádi židovské památky? Pak vás pozveme na procházku po
naučné stezce židovskou čtvrtí v Mikulově. Jádrem někdejšího ghetta byly dnešní
ulice Husova, Alfonse Muchy a Brněnská. I když řada zajímavých míst dávno zmizela, leccos se dochovalo. Například
Horní synagoga je poslední dochovaný templ polského typu v České republice, na
mikulovském židovském hřbitově napočítáte přibližně čtyři tisíce náhrobků a skutečným klenotem je kdysi zapomenutá a po desítkách let znovuobjevená
rituální židovská lázeň mikve, pocházející ze 16. nebo 17. století.
5. Mikulovskem a Pálavou za vínem
Vypravili jste se na
Mikulovsko za vínem? Pak se nezapomeňte zastavit v některém z mnoha vinařství, byla by škoda neochutnat to nejlepší, co
Mikulov a
Pálava nabízejí. Právě pod Pálavou založili staří Římané zřejmě první moravskou vinici a vinná réva se tu pěstuje dodnes. Na Pálavě se rodí jedinečný Ryzlink vlašský, daří se tu i Rulandskému šedému a bílému, Chardonnay, Sylvánskému zelenému, a samozřejmě odrůdě Pálava, která tu byla vyšlechtěna. Při toulkách za vínem se můžete podívat i do
pálavských vinic a ještě výš, až k
bílým útesům Děvína, na
Sirotčí hrádek anebo na
hrad Děvičky.
6. Malé mikulovské Chorvatsko
Kde najdete nejkrásnější koupání v
Mikulově? Nevracejte se ze
Svatého kopečku do města, ale pokračujte po modré značce k
lomu u Mariánského mlýna na Janičově vrchu. Je to oblíbená a vyhledávaná lokalita místních obyvatel i turistů, která přírodním rázem i klimatem připomíná skalnaté chorvatské pláže. Koho koupání v přírodě neláká, ten může zamířit na
koupaliště Riviéra.
7. Stezkou svobody k neobvyklému památníku
Jednou z možností, jak se dostat k
letohrádku Portz Insel, je
Stezka svobody. Vede stejnými místy, kudy do roku 1989 procházela signální trasa s drátěným zátarasem, a pokud si stáhnete
mobilní aplikaci Příběhy železné opony, může vás cestou provázet zajímavé vyprávění o lidech, kteří se úspěšně i neúspěšně pokusili překonat pověstnou
železnou oponu. Trasa je dlouhá 2,5 km a dovede vás také k neobvyklému památníku nazvanému
Brána ke svobodě.
8. Jeskyně Na Turoldu a cesta na dno jurského moře
Krátká
naučná stezka, informační panely, starý lom,
geopark a nakonec
jeskyně Na Turoldu: to je tip na krátký výlet do podzemí. Složitým a členitým systémem chodeb síní a dómů vede
280 metrů dlouhá trasa s 350 schody a stálou teplotou vzduchu 7–9 °C. Prohlídka trvá necelou hodinu, pozornost si zaslouží především unikátní jeskynní výzdoba: místo krápníku uvidíte útvary připomínající bílou pěnu s množstvím dutinek a drobných krystalů kalcitu. Zvláštní tvary vznikaly klesáním a stoupáním jurského moře, které naleptalo vápence do těchto podob.
9. K Valticím za výhledy a na stezku bosou nohou
Z Mikulova se snadno pěšky, na kole, vlakem nebo autem dostanete přes
vinařskou obec Sedlec do
Valtic, kde můžete nahlédnout do kouzelného
Lednicko-valtického areálu,
nejrozsáhlejší komponované krajiny u nás, v Evropě a možná i na světě. V jejím nejvyšším bodě stojí
kolonáda na Reistně, kousek od ní pak na příznivce válečné a vojenské historie čeká
Muzeum železné opony. Malou pozvánkou k rakouským sousedům je netradiční
stezka bosou nohou. Měří pět kilometrů a přes kamínky, písek, šišky nebo kůru vás z Valtic dovede až do
rakouské obce Schrattenberg. Mezi oblíbené kratochvíle patří
vratký most z trámů a odpočinek na
dřevěných lehátkách.
10. Šibeničník a vzácná stepní tráva
Jižně od
Mikulova kousek od hranic leží nenápadný
Šibeniční vrch (238 m) neboli
přírodní rezervace Šibeničník. Jak název napovídá, na nízkém vápencovém bradle kdysi stávala městská šibenice. Značky sem nevedou, ale kopce by si měli všimnout hlavně fandové botaniky: Šibeničník je totiž společně s
Pálavou a
Dunajovickými kopci jednou z našich nejstarších chráněných botanických lokalit. Již v roce 1927 byly vyhlášeny „za území částečně chráněné“, kde se nesměly otevírat lomy, rozorávat pastviny, zalesňovat či vysazovat sady. O rok později právě na Šibeničníku objevil brněnský botanik
Josef Podpěra nenápadnou trávu
ovsíř stepní; jde o
jediné místo jejího výskytu na Moravě, jinak roste jen v
Českém středohoří, v
Hainburských kopcích v Rakousku a v Rusku.
Na skok za hranice
Nakrátko jsme už překročili hranice
bosou nohou, ale pozveme vás ještě o kousek dál. Místem dalekých výhledů u rakouských sousedů je protějšek
Šibeničního vrchu,
Schweinbarther Berg (337 m) u obce
Kleinschweinbarth. Oba kopce tvoří rozhraní mezi moravskou a rakouskou částí
Pavlovských vrchů, bezmála padesát kilometrů dlouhého vápencového bradla, které se táhne od
Pavlova až ke
Stockerau na severním předměstí Vídně. V krajině mezi oběma vrcholky se kdysi rozkládala
Dietrichsteinská jelení obora, o kousek dál pak na vše dodnes dohlíží mohutná
pohraniční pevnost Falkenstein, vybudována kolem roku 1050 na vápencovém skalním útesu. Proč byste se sem měli vypravit? Třeba proto, že
nejznámější hradní zřícenina Weinviertelu nabízí fantastické a pro nás velmi neobvyklé výhledy na
Mikulov s Pálavou v pozadí – a také je tu romantická
vinařská obec Falkenstein, kde lze ochutnat víno od sousedů.