Národní divadlo v Praze si spolu s pražskými hasiči připomene
ve čtvrtek 12. srpna 2021 celých
140 let od požáru své historické budovy. Divadlo vyhořelo
12. srpna 1881 jen dva měsíce od svého otevření. V
17:00, tedy v čas, kdy
tehdy vypukl požár, dorazí na vltavské nábřeží
jednotky pražských hasičů a ukážou zájemcům, jak vypadá hašení střechy
Národního divadla. Předvedou též ukázku historické techniky. Celá akce potrvá asi patnáct minut
Ke zničujícímu požáru poněkud narychlo otevřeného, ale ne zcela dokončeného divadla došlo 12. srpna 1881. Tehdejší česká vlastenecká společnost vnímala tuto tragédii jako
celonárodní katastrofu. Počáteční šok ve společnosti se však rychle proměnil ve znovuprobuzené obrovské odhodlání a novou
vlnu sbírek na obnovu poničené budovy. Ačkoli byli za viníky požáru označeni a odsouzeni
klempířští dělníci, kteří měli na střeše zanechat špatně uhašené dřevěné uhlí, je příčina požáru dodnes tématem různých dohadů a zpochybnění. Řada provedených pokusů sice původní příčinu požáru z vědeckého hlediska vyvrátila, ale paradoxně tím ještě posílila
rozmanité spekulace.
Velkým štěstím v neštěstí však zůstává nezpochybnitelný fakt, že se tehdejší požár obešel bez ztráty lidských životů. Je jasné, že s odstupem téměř půldruhého století
neexistují takové
postupy, které by požár Národního divadla nadobro objasnily. Poslední čtvrtina 19. století byla obdobím zrychlujícího technického vývoje a zásadních, modernizačních změn a úprav ve městech. Proto jsme se rozhodli zpracovat téma požáru prvního českého divadla v širších a opomíjených souvislostech.
Od 12. srpna 2021 bude pro zájemce otevřena
výstava, jejíž panely najdou ve veřejném prostoru v těsné blízkosti historické budovy
ND.
Když divadlo hořelo... aneb neuvěřitelné náhody, které vedly k destrukci budovy
Traduje se, že u zrodu katastrofy stála instalace hromosvodu a klempíři, kteří končili 12. srpna práci na střeše,
špatně uhasili dřevěné uhlí v kamínkách na letování. Uhlíky, které sice zalili vodou, ale jejichž jádro stále ještě hořelo, vysypali do žlabu okapu. Měděný okap se od uhlíků rozžhavil a chytlo od něj
dřevěné bednění střechy. Jako první oheň zpozoroval
kolem šesté odpoledne hasič při obchůzce divadlem. Včas sepnul hlásič v budově, ale shodou okolností ve stejný okamžik nahlásil požár také strážník z nedaleké Poštovské ulice, a
v hasičské centrále proto zaznamenali místo kódu
ND v morseovce jen čárku a
nepoznali, kde hoří. Za půl hodiny byl požár nahlášen znovu, ale to již bylo pozdě – oheň se začal nekontrolovatelně a nezkrotně šířit budovou.
Tragédii nahrávala řada dalších špatných náhod – pár minut po příjezdu hasičů
přestala tryskat voda z hadic. Ve vodárně na Karlově, která obsluhovala Národní divadlo den před tím prasklo přívodní potrubí a v nádrži značně klesla hladina vody. Navíc při hašení někdo spustil kropicí zařízení nad jevištěm a otevřel všechny hydranty v budově, což
srazilo tlak vody a brzy vyčerpalo její zásoby. Šíření ohně podporoval i
silný vítr a nakonec vzplanul zbytkový
plyn v potrubí. Zanedlouho se zřítil strop budovy i s nádherným lustrem.
Hasiči s živlem
bojovali celých 12 hodin, až do
šesté ranní. Oheň zničil střechu, jeviště a hlediště, i dekorace k chystané premiéře opery Libuše. Nutno vyzdvihnout fakt, že díky jejich obětavé práci se
podařilo zabránit přeskočení ohně na sousední budovy (např. na Prozatimní divadlo), několik místností
Národního divadla (foyer, lodžii, archiv, divadelní kancelář... atp.) a cenná
umělecká díla. Klempíři Emil Jenisch a Václav Zinniburg byli odsouzeni pro přestupek a dostali týden vězení. Začala druhá
sbírka na obnovení divadla, které se pak podařilo
postavit do dvou let. Slavnostně se otevřelo 18. listopadu 1883.