Rododendrony pocházejí původně z území mezi indickým Himálajem a Japonskem, odkud se
rozšířily téměř po celé severní polokouli; v Evropě se s planě rostoucími druhy můžete setkat hlavně v Pyrenejích, Alpách, Východních a Jižních Karpatech, na Balkánském poloostrově i ve Skandinávii. A díky změně rodového pojetí nakonec i u nás – k rododendronům je totiž
nově řazen i u nás původní rojovník bahenní. Je na Červeném seznamu chráněných rostlin a narazit na něj můžete třeba v rašelinných borech na
Třeboňsku a
Českolipsku, nebo na vlhkých pískovcových skalách v
Labských pískovcích.
A proč se rododendronu říká
pěnišník? Název vymysleli pravděpodobně
bratři Preslové, botanici, kteří v době národního obrození tvořili české názvy pro rostliny. Inspirovali se názvem pjanišnik (od slova pjanyj – opilý), což je rododendron, který způsobuje otravu
podobnou opilosti... V
Průhonickém parku ovšem nejsou středobodem zájmu jen rododendróny – společně s nimi
rozkvetlo i úžasné Alpinum. Vědeli jste, že se řadí k největším a dokonce nejstarším v Evropě? Rozprostírá se přibližně na 6,5 ha a kochat se tu můžete
alpskou a horskou flórou a nejvzácnějšími i nepůvodními
trvalkami a dřevinami. Roste tu dokonce nejmohutnější a pravděpodobně nejstarší exemplář hortensie popínavé!
Vstupenky do
Průhonického parku je možné zakoupit na místě
u okénka pokladny nebo lze využít
elektronické vstupenky. Platnost elektronické vstupenky je 6 měsíců od data nákupu. Pohodlné zakoupení vstupenky lze provést také ve
vstupenkomatu na parkovišti, u hlavního vstupu do parku u
zámku.
Jak zaseješ, tak sklidíš. Při výsadbě pěnišníků to platí obzvlášť
Pokud patříte mezi milovníky rododendronů a chtěli byste se pustit do jejich pěstování na zahrádce, měli byste vědět
pár základních pravidel, aby se jim u vás na zahradě dařilo. Jak na to poradí dendrolog
Průhonického parku, Botanického ústavu AV ČR Jiří Burda. Podle něj si stačí zapamatovat tři základní pravidla –
dostatečný prostor, polostín, kyselá půda a dostatečná
zálivka. Tak lze shrnout tajemství úspěšné sadby. Pěnišníky jsou
dlouhověké keře, které se dožívají více než sta let, proto musíme při zahradní výsadbě vždy myslet na jejich cílovou velikost a tvar. V našich klimatických podmínkách to může být až 5 metrů. Nezapomínejte tedy na to, jak bude keř vypadat po další generace a dopřejte mu dostatečný prostor.
Při výběru stanoviště mějte na paměti, že jsou to typické
podrostové dřeviny, které potřebují trvalé
přistínění. Vyberte tedy místo, kde budou mít alespoň „toulavý“ stín a vyhněte se úpalovým stanovištím, kde byste je i při intenzivní zálivce nemohli udržet. V
Průhonickém parku například využíval hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca
původního porostu dubů a dalších dřevin, které tvořili porostní plášť, a pěnišníky vysazoval
do jejich stínů.
Výsadbová jáma by při velikosti balu 20 – 30 cm měla mít okolo 60 – 80 cm v průměru a 60 cm hloubku. Staří zahradníci, a toto pravidlo dodržoval i hraběte,
dávali na dno výkopové jámy starý zetlelý hnůj a ten pak zasypali
kyselou rašelinou. V žádném případě by se však neměly používat organické zbytky ze zahrady jako listí či shrabaná tráva. Jámu je potřeba zaplnit vodou, aby se zasákla do okolního terénu. Na podzim pan Jiří Burda doporučuje nahrnout do keře
mulč ze shrabaného listí, který zabrání promrznutí substrátu a pěnišníku zajistí dostatek vody.
Dejte si ovšem pozor! Celý rod Rhododendron je prudce
jedovatý. Dokonce i
pyl, který sbírají včely a odnášejí do úlu, může způsobit
toxicitu medu. Pozor tedy pokud máte doma nenechavé malé děti nebo zvířata.