Od úmrtí Jiřího z Poděbrad uplynulo rovných 550 let

Poslední král českého původu a šlechtic, který byl do královského úřadu zvolen zástupci zemských stavů a byl tak králem voleným, byl Jiří z Poděbrad. Rodově pocházel z rodu pánů z Kunštátu a Poděbrad. Jeho předkové se v době husitských bouří přidali jednoznačně na stranu husitů a tím i Jana Žižky z Trocnova. Jejich rodovým sídlem byl hrad Kunštát, který založil zakladatel rodu Kuno ze Zbraslavi a Kunštátu. Roku 1434 se Jiří jako čtrnáctiletý zúčastnil bitvy u Lipan na vítězné straně umírněných kališníků a katolíků. Krvavá řež ovlivnila jeho život, způsob vlády i boje, kdy se diplomatické neshody se snažil řešit mírovou cestou.

Díky politickým známostem, osobním vlohám a nadání se mu od mládí dařilo postupně se propracovat do vysokých politických kruhů. Nejdřív se stal hejtmanem východočeského landfrýdu a později správcem země za nezletilého Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků. Tuto funkci zastával Jiří pět let a během této doby se mu podařilo urovnat poměry v zemi a upevnit mezinárodní postavení českého státu. Když v roce 1457 Ladislav náhle zemřel (na vzácnou formu leukémie) stal se Jiří za podpory svých mocných přátel i sítě příbuzných v roce 1458 českým králem. Katolické panstvo s jeho zvolením souhlasilo, doufalo, že Jiří bude tvárným a povolným panovníkem. Před korunovací musel Jiří slíbit papežským legátům poslušnost a odpor proti kacířům, pro obnovení víry. Protože musel svůj slib splnit, vystoupil v roce 1461 proti jednotě bratrské. Větší zásahy proti kališníkům ale neudělal.
 

Poselstvo k vládcům západní Evropy a boj s papežem

V letech 1462 až 64 vyslal český král Jiří k západní Evropě poselství vládcům. Jeho cílem bylo vytvoření mírové unie evropských států, ve kterém by měli jeho členové stejná práva a vzájemné spory by se řešily bez použití násilí. V květnu 1464 vyjelo poselstvo vedené Antoniem Marinim a Albrechtem Kostkou z Postupic z Prahy do Francie za králem Ludvíkem XI. Velikou cestu po dvorech evropských vladařů podniklo české poselstvo v čele s Lvem z Rožmitálu, švagrem Jiřího z Poděbrad. Z Čech vyrazilo v listopadu roku 1465 a vrátilo se až za půl druhého roku.
 
Doma mezitím nabíral na obrátkách boj mezi českým králem a papežskou kurií, která nebyla spokojena s laxním přístupem Jiříka k rekatolizaci. Katolické panstvo vytvořilo tzv. Zelenohorskou jednotu a s požehnáním papeže Pavla ll. zahájilo boj proti králi. V roce 1466 byl Jiří papežem prohlášen za kacíře a čelil křížovému tažení, v jehož čele byl Jiřího bývalý zeť, uherský král Matyáš. V únoru 1469 byl však Matyáš po bitvě u Vilémova zajat a slíbil, že se bude snažit o smíření Jiřího s papežem. Po propuštění se ale nebránil zvolení katolickými pány za českého krále. Jiří věděl, že jeho synové se české koruny nedočkají, a proto se rozhodl přenechat ji Jagelloncům. Český sněm Matyáše jako krále odmítl a přiznal právo na českou korunu synovi krále Kazimíra IV., Vladislavu Jagelonskému. Ten se stal českým i uherským králem a země Koruny české byly opět spojeny.
 
Jiří z Poděbrad vládl jako český král více než deset let až do své smrti v roce 1471. Zemřel v 50letech v Praze, v královském sídle Králův dvůr na Starém Městě (dnes na jeho místě stojí Obecní dům). Odtud také po celou dobu panoval, jelikož Pražský hrad byl v dezolátním stavu. Pochován byl v katedrále sv. Víta.
 

Stopy Jiřího z Poděbrad nese mnoho památek

Jiří z Poděbrad byl nejmocnější a nejbohatší pán východočeského kališnického svazu. Obnovil hospodářství země, které narušily dlouholeté války. Zasloužil se například o obnovu dolování stříbra v Kutné Hoře, o ražbu českého groše a podporoval obchodní cesty, které byly nutné pro rozvoj zahraničního obchodu. Pro podporu řemesla a obchodu uděloval cla a tržní předpisy.
 
Během vlády Jiřího z Poděbrad pokračovala na Starém Městě pražském výstavba kostela Panny Marie Před Týnem. K roku 1464 se vztahuje zpráva o položení základu k nové věži na Malé Straně vedle Saského domu. Jedná se tu patrně o vyšší mosteckou věž na malostranské straně Karlova mostu.
 
Z doby Jiřího z Poděbrad pochází i vnější opevnění a brána na hradě Litice, který byl Jiřího osobním majetkem. O královské přestavbě v roce 1468 mluví dodnes nápis na vstupní bráně, kde je erbovní deska oslavující pobyt krále Jiřího z Poděbrad na hradě, stejně jako jeho socha.
 
Zvláštní vztah měl král Jiří klášteru ve Žďáru nad Sázavou. V duchu staré rodové tradice se cítil být patronem a ochráncem starého opatství. Sám proto dal znovu do Žďáru povolat cisterciáky, kteří klášter opustili za husitských válek. Dbal i o obnovu zpustošených a poničených klášterních budov a o restituci starého klášterního majetku.

Výrazem snah Jiřího z Poděbrad o nalezení kompromisu s církví a v Čechách se stranou katolickou byla i podpora reformního řádu františkánů. Svým asketismem tato řehole souzněla s ideály utrakvistické reformy, ale na druhé straně právě františkáni patřili k plamenným zastáncům návratu ke staré katolické víře. Tím více překvapí, že kališnický král Jiří se zasloužil o založení prvních českých františkánských klášterů v Plzni a v Praze.