Staroměstský orloj je součástí jižní stěny
Staroměstské radnice v Praze. Zhotovil jej
roku 1410 Mikuláš z Kadaně (pravděpodobně za účasti mistra Pražské univerzity Jana Ondřejů, zv. Šindela). Známá pověst o mistru Hanušovi, který pražský orloj sestrojil a poté mu byly vypíchnuty oči, aby nikde nemohl vytvořit podobné dílo, se nezakládá na pravdě. Faktem je, že koncem 15. století
mistr Hanuš, historiky identifikován jako
hodinář Jan Růže, orloj opravil – uvedl jej znovu do chodu. O tom, že by ho radní nechali za odměnu oslepit, není nic známo. Další slavná jména, která se s výzdobou
orloje pojí, jsou
Petr Parléř – respektive jeho dílna, která se postarala o sochy kolem ciferníku, a
Josef Mánes, autor kalendářní desky z druhé půlky 19. století (odhaleno 1866). Od roku 1566 je stroj
plně mechanizovaný, do té doby bylo potřeba kalendářní desku denně posouvat ručně. K
zajímavostem orloje patří také, že ciferníky s
minutovými rafičkami přibyly k věžnímu mechanismu až později. Vznikly totiž až při velké opravě (1864 – 66), zajímavostí je, že nejdříve byly
prosvětlovány plynem, koncem století pak elektřinou.
Orloj se
pak zastavil v roce 1787 a podle radních měl skončit ve starém železe, ale přesto byl částečně
byl opraven. Definitivně se zastavil roku 1824
a tehdy ho již nikdo nedokázal opravit a bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Vše ale nakonec dobře dopadlo, když se přeci jenom našel hodinář, který dokázal složitý mechanismus oživit. Zásluhu na tom měl
Ludvík Hainz, který
měl svou dílnu na malé hodiny přímo naproti orloji a na jeho neutěšený stav se roky díval. Byl ale radní města a z jeho iniciativy a především z rozhodnutí magistrátu, se mohla
uskutečnit v letech 1864 až 1866 tzv. velká oprava a rekonstrukce. Poté se stal správcem orloje a jeho syn L. Hainz II. zavedl výrobu věžních hodin.
Orloj za války a po ní
Na konci 2. světové války,
8. května 1945 byl
Staroměstský orloj velmi poškozen.
Astronomický ciferník byl prostřelen, pokroucený
zvířetník visel na zbytku své osy, stříška orloje byla zcela rozpadlá a levá strana výzdoby, včetně figur Marnivce a Lakomce byla úplně zničená. Při útoku na
Staroměstskou radnici nacisté použili také zápalné střely, což znamenalo těžké poškození uvnitř komory orloje. Stroj orloje byl rozebrán a na dvoukoláku odvezen do dílny firmy Hainz v Praze – Holešovicích. Zcela zničená byla také kopie Kalendária.
Vzhledem k tomu, že byly
zničeny dřevěné figurky apoštolů, objevil se mimo jiné také názor, že by vnější výzdoba orloje a jeho pohyblivá část měla být koncipována úplně nově.
Vojtěch Sucharda, autor nových figurek apoštolů, původně zamýšlel zcela jinou,
moderní vnější figurální výzdobu. Měla být také pohyblivá ve všech třech úrovních, které chtěl realizovat.
Tato výzdoba měla například zpodobňovat
Chrona, boha času či Amorka s lukem a šípem. Dále zde měla být
představena různá řemesla a činnosti např. pradlena, krejčí, švec, truhlář, zedník, architekt aj. Tyto figurky neměly být dřevěné, nýbrž kovové, polychromované, aby mohly dobře odolávat změnám počasí. Orloj měl být podle tohoto návrhu také
nasvícen výrazným neonovým světlem.
Sucharda měl k sochám na orloji dlouholetý vztah, protože je již dříve restauroval. V poválečné euforii chtěl změnit úplně všechno, včetně
rozmnožení apoštolů o Krista a Jidáše. A tak mohla mít
Praha, dříve než
Olomouc, „veselou podívanou“
v duchu socialistického realizmu, kdyby nebylo již v roce 1946 zásadního
odporu městského archiváře Václava Vojtíška, který tyto návrhy
dokázal zvrátit. Sucharda však toto rozhodnutí těžce nesl až do konce života.
Nové
dřevěné figurky apoštolů, přizpůsobené předválečnému stavu, jsou provedeny z lipového dřeva. Po válce bylo kvalitního a vyschlého řezbářského dřeva velmi málo. Lidé však
posílali pro tento účel z celé republiky dřevo rádi a zadarmo. Novou kopii kalendářní desky Josefa Mánesa vytvořil po 2. světové válce malíř Bohumír Číla (1885–1957).
Víte, že...? aneb zajímavá fakta o orloji
Defilé apoštolů můžete vidět pouze
od 9:00 do 21:00 hod. (v létě do 22 hodin).
Staroměstský orloj
nezobrazuje tzv. letní čas. Byl sice učiněn pokus přizpůsobit chod orloje letnímu času, ale po několika měsících se ukázalo, že je zobrazování času nepřesné.
Na orloji je zobrazena
jen jedna hvězda, a to naše Slunce. Znamení na zvěrokruhu nepředstavují
souhvězdí, přesně řečeno představují, ale
jejich polohu
před dvěma tisíci léty, když se koncipovala
ptolemaiovská astrologie. Pokud by měl orloj ukazovat skutečné pohyby se Sluncem uprostřed, tak by musel vypadat úplně jinak a nemohl by ukazovat to, co dnes umí. Planetární orloje sice existují, ale ty jsou zcela jiné konstrukce.
Kalendářní deska orloje se otáčí ve směru hodinových ručiček, a proto
pořadí psaní kalendáře jde opačným směrem (proto, že den vyznačuje pevný ukazatel).
Obvod kalendária je rozdělen na 365 dnů a každý den se posunuje vždy o půlnoci. Pokud je
přestupný rok, pak kolo zůstane jednu noc bez pohybu. Není to však, jak by se dalo předpokládat, 28. února, nýbrž již
24. února.
Zajímavou částí Kalendária je
cisioján. Pochází ze 16. století a je psán česky. Na jeho zapsání v 19. století měl velký podíl Karel Jaromír Erben. Je to vlastně
mnemotechnická pomůcka k zapamatování hlavních svátků světců a světic v daném měsíci kalendáře. Další podivuhodností je o to, že ten, co je napsán na orloji (
B. Číla, 1948)
se výrazně liší od originální Mánesovy desky (1866), která je uložena v
Muzeu hl. m. Prahy. Doufejme, že se v roce 2018 na
orloj vrátí původní Mánesova verze.
Od roku
1948 je zvonící a bicí stroj nastaven na
celé hodiny středoevropského času. Čas
staročeský, který ukazuje tzv. čtyřiadvacetník, byl opět uveden do chodu teprve v roce
1957.
Figurky apoštolů se staly prvně součástí orloje pravděpodobně v polovině 17. století. Byly snad připojeny při opravě v roce 1659. Barokní figurky byly odstraněny roku 1948 a nahrazeny Suchardovými. Od roku
1976 jsou všechny
figurky na Staroměstském orloji
kopiemi. Originály se nacházejí v
Muzeu hlavního města Prahy.
Figurka
kokrhajícího kohouta je na orloji teprve
od roku 1882, kdy byla při opravě firmou Hainz zhotovena. Poprvé byla spuštěna 31. prosince 1882. Spolu s mechanickým kohoutem byly vytvořeny i píšťaly s měchem pro napodobení kohoutího kokrhání. Dnes už také opět mává křídly, díky rekonstrukci orlojníka Petra Skály.
Mikuláš z Kadaně byl za svoji práci náležitě odměněn.
Byl mu listem purkmistra přiznán nárok na
dům u Havelské brány, 3000 grošů hotovosti, což byla velmi vysoká odměna,
pravidelný roční plat ve výši 600 grošů a záruky na majetek i pro dědice. Tímto listem ale stopy po Mikuláši z Kadaně mizí, nejsou známy ani jeho jiné hodiny.
Staroměstský orloj má také svou kopii. Najdete ji v exotickém
Soulu v Jižní Koreji. Uprostřed moderní městské zástavby tu stojí replika celé radnice i s věrným a funkčním modelem hodinového stroje. Jedná se však vlastně o jakési
dekorace, řízené moderními hodinami (orloj je totiž vždy konstruován s ohledem na pohyb nebeských těles vzhledem k danému místu). To
ve Staré Bystrici
na Slovensku je např. oblast noci vyznačena správně, protože město je o 1 stupeň zeměpisné šířky jižněji, než Praha. Ostatně ho stavěla hodinářská firma z Prahy.