V
České Sibiři je skutečně chladněji. Může za to pravděpodobně Vlašimská vrchovina, kde některé
kopce přesahují výšku 700 m n.m., což je oproti ostatním vrškům v oblasti (350–400 m n.m.) větší výškový rozdíl. Rozdíly v počasí bývají nejmarkantnější v zimním období, kdy právě v těchto nadmořských výškách
přechází déšť do sněžení.
Geomorfologové a klimatologové si místní nízké teploty vysvětlují rovněž tím, že
prehistorické vrásnění zde vytvořilo oblast vypouklého tvaru, který podporuje intenzivnější výměnu tepla mezi povrchem a přízemní vrstvou atmosféry. Místní kopce navíc vytvářejí
návětrný efekt a brání teplejšímu vzduchu v proudění, takže sníh a studený vzduch se zde udrží déle.
Krásy přírody i historických památek
Krásná kopcovitá krajina plná
lesů, rybníků, luk, pastvin a polí je ideálním místem pro všechny, kteří rádi tráví volné chvíle v přírodě. Mezi nejkrásnější místa oblasti patří
hora Velký Blaník se známou rozhlednou,
Javorová skála – nejvyšší bod Vlašimské pahorkatiny,
Čertova hrbatina,
Čertovo břemeno nebo
naučná stezka Stříbrná osmička.
Turistické trasy a cyklotrasy vás zavedou na taková místa jako je například
zámek Vrchotovy Janovice, zříceniny
hradů Borotín a Zvěřinec,
pivovar Vítek z Prčice,
zřícenině kaple Máří Magdaleny na
Malém Blaníku, k
rozhledně Kovářka či souboru lidové architektury v osadě
Ounuz pod
Javorovou skálou. Nesmíme zapomenout ani na
rekreační areál Monínec, která patří k oblíbenému lyžařskému centru, ale v létě nabízí příjemné koupání v novém venkovním koupališti a na Pilském rybníku, kde najdete také opalovací louku a vyhlídkové molo. Milovníci přírody ocení také
naučnou stezku Včely a mravenci či možnost půjčit si elektrokolo.
Ruská Sibiř se chlubí mnoha rekordy
Zatímco "naše Sibiř" je malým malebným krajem o nevelké rozloze, pravá
Sibiř zabírá více než 13 100 000 km² a tvoří většinu Ruska. Území je to obrovské, asi tak velké jako je druhá největší země světa, Kanada. Oproti ní zde ale žije daleko méně lidí. Na jednom kilometru čtverečním méně než 8 obyvatel. Kdybyste se chtěli Sibiří projet, cesta
transsibiřskou magistrálou (z Moskvy do Vladivostoku) vám zabere asi týden.
Na Sibiři je také všechno „nej“ –
nejhlubší a nejstarší jezero světa
Bajkal (rozlohou velké asi jako Holandsko a nejhlubší místo měří 1 642 m) vzniklo asi před 25–30 miliony lety. Kromě nejhlubšího a nejstaršího jezera se může Sibiř pochlubit také přítomností
největších bažin na severní polokouli (53 000 km²). Navíc na Sibiři žije množství velkých šelem – vlků, medvědů a na východě území i tygrů. Mimochodem zdejší mračna komárů se mohou stát pro člověka osudnými. Na mnohých místech Sibiře byla nalezena těla uhynulých
mamutů a dalších prehistorických zvířat.
Ruské zimy jsou zde kruté a dlouhé, Bajkal dokonce zamrzá. V okolí města Jakutsk klesají lednové
teploty až k –40 °C. Velká část půdy je tvořena
permafrostem, "věčně" zmrzlou půdou, která ale v posledních letech začíná tát.
Jak Česká Sibiř ke svému jménu přišla
A jak vlastně vzniklo pojmenování
České Sibiře? Název sice nevymyslel, ale rozšířil spisovatel Jan Herben, kterého zaskočily závěje sněhu na cestě z Prahy na jeho letní sídlo v Hostišově, kam vyrazil se svým přítelem malířem Antonínem Slavíčkem v předjaří roku 1907. Herben o svém zážitku do deníku Čas napsal na dvě pokračování
fejeton "V České Sibiři" a vřadil ho pak jako kapitolu i do svého dvoudílného lidopisného kaleidoskopu Hostišov.
Změnami povětrnostních podmínek při výjezdu
Votického kopce bývají zaskočeni chalupáři
při cestě do
jižních Čech i v dnešních dobách.
Doma na Sibiři a místo věčného ledu na Broumovsku
Mimo
České Sibiře na hranici Středočeského a Jihočeského kraje se u nás nachází ještě jedno tajuplné místo s tímto označením. Jedná se o
skalní soutěsku v Teplických skalách, která nedostala svůj název jen tak. Sníh se tu běžně drží do začátku června (někdy až do srpna), a i když okolní teplota dosahuje ke třicítce, na
Sibiři je jen
okolo deseti stupňů Celsia. Avšak soutěska dokáže vykouzlit i rekordy zcela opačné. Když v roce 2012 republiku ochromily
zvlášť tuhé mrazy, na Broumovsku naměřili několik dní po sobě až –30 °C. Ještě chladněji však bylo "na Sibiři", kde rtuť teploměru klesala až k
–35 °C.
Pokud se zajímáte o
opravdouvou ruskou Sibiř, její obyvatele, přírodu a další zajímavosti, neměla by vám uniknout
výstava Doma na Sibiři, kterou můžete zhlédnout v pražském
Náprstkově muzeu. Ve venkovní části jsou představeny tři největší sibřiské biomy –
tundra, tajga a step – a jejich příroda, ale také
pastevectví a lov jako nejrozšířenější způsoby obživy lidí. Do jurty, domova kočovných pastevců, můžete nahlédnout v následující části uvnitř. Výstava sbírkově vychází ze dvou zásadních kolekcí sebraných z navzájem geograficky vzdálených oblastí, a sice
Tuvy na jihu a Čukotky na severovýchodě Sibiře. Tyto kolekce shromáždili etnograf Petr Skalník roku 1966 a obchodník František Poledna Vlkovský zřejmě v roce 1909. Výstava je přístupná
až do 31. prosince 2020. Vstupné je za 100 Kč a otevřeno je denně mimo pondělí od 10:00 do 18:00 hodin.